Welcome to my digital orienteering map archive!

Ach jo, zas přišel zničehonic jeden z těch dnů... Už po cestě na K3, jsem začal cítit, že to dnes z nějakého důvodu nepůjde, a taky že jo - po zbytek trati naprosto bez šťávy, polomrtvej, klopýtající, fakt nevím... Sil bylo tak akorát na dokončení jakž takž klusem, ale jakýkoliv slušný výsledek byl ten tam. Tak snad se to nebude moc často opakovat...

Jarní skály po několika letech opět bílé. Otvírák sezóny letos překvapil slušnou sněhovou nadílkou, což při mém pozdním startovním času znamenalo sem tam pořádně vyšlapané pěšinky, ale nebyla to totální stopovaná, co by zkazila celý závod. Co se týče voleb, myslel jsem, že už znám celou morfologii Kosti nazpamět, ale já vůl zase zvolím špatnou volbu na K5, což byla kopie postupu z loňska a zas mě ta obíhačka zprava netrkla... Následná ťukačka až do přeběhu silnice ok, po něm ale gel na občerstvovačce hlavě moc nepomohl, poněvadž přišla série kontrol K22-K24, kde jsem pokaždé více či méně zazmatkoval v dohledávce (a o K23 si tak na 60 % myslím, že byla špatně). Výkon a výsledek v podstatě standardní, žádná hrůza, ale ani žádný zázrak...

Přemýšlím, jak se k mému výkonu postavit, jestli svůj výsledek hluboko ve výsledkové listině jako vždy svést na to, že to je jen zimní liga, o nic nejde, byl to běžák, už tak netrénuju atd... Nebo spíš si přiznat, že jsem se ze začátku příliš nekoncentroval, že mě totálně rozhodilo, že se mnou drží krok nějaký random borec z Náchoda (a nemůžu si jít sám to své) a že tu rychlost v terénu a na cestách oproti ostatním holt nemám a mít bych měl... Nevím, pravda je asi někde mezi a uvidí se na dalších závodech. Každopádně dnes opravdu do ideálu daleko, jako hlavní minely bych vypíchnul, že K2 a K12 se měly jasně obíhat (já to bůhvíproč peru rovně) a když už si myslím, že to doklepu v pořádku do cíle, tak hodím myšku na K20. Spokojenej bychl bych cca za 42', no co, snad bude líp...

...kde jsme se seběhli a zároveň ve vedení razili (=probouzeli krabičku) já, David Mikel, Dan Bolehovský a Jarda Sedláček. Z nějakého důvodu jsme se trhli zrovna my čtyři a po zbytek závodu jsem nikoho jiného ze soupeřů neviděl. Zbytek trati pak probíhal v cyklu trénující mlaďáci nám utíkaj, my s Davidem supíme za nimi, oni dělají chybu v dohledávce a jsme zase spolu (K21, K25, K30). Síly docházejí, snažím se držet DM a na rovinách moc netlačit na pilu, ale běžet spíš dobře na pocit. Závěr závodu od K30 do cíle byl jeden z nejšílenějších a nejintenzivnějších o-zážitků, co jsem kdy zažil - razíme K31 a Dan jako první vlézá do propustku po silnicí I/3, což byla regulérní betonová roura. Já se soukám jako druhý, kluci za mnou. Okamžitě po dokleku na čtyři křečuju, v bolestech se šourám rourou, ať kluky za mnou moc nezdržuju (po cestě několikrát málem pouštím z ruky mapu). Vylézám ven, nadávám jak špaček, ale chtě nechtě se rozbíhám. Hned na K32 dostižen Dan, krabička opět k nenalezení, tentokrát má štěstí Jarda a cuká nám. My s DM vysíláme Dana po něm a trápíme se za nimi. Přichází K34 a já nevěřím svým očím, páč jsme zase pohromadě. K35 je hromadná hledačka a přichází závěrečný spurt. Na K36 si Dan s DM dělají drobný náskok a razí jí tak, že si toho s Jardou nevšimneme a málem ji přebíháme. To je rozhodující, Dan si jde pro zasloužené vítězství, DM nakonec uhájil před dotírajícím Jardou střibro a na mě zbyla nepopulární brambora. V cíli naprosté vyčerpání, ale zároveň totální euforie z průběhu závodu. Být to normální orienťák s lampiony, nemám šanci, ale takto jsem ke svému překvapení byl schopen 2,5 hodiny závodit ve vedoucí skupině. Po zbytek dne brutálně křečuju, ale za ten silný zážitek to stálo...

Kde začít...? Že bude letošní Kozel specifickým zážitkem, bylo jasné už z pokynů (mj. cesta na start vlakem) a parametrů. Závod kategorie A odstartován v 11 dopoledne u zastávky Mrač. Hned první kontrola nastavila leitmotiv závodu když jsme po asi 5' hromadném bloudění a česání zjistili, že na kontrolách budou jen krabičky. Množství takto dohledávaných kontrol, historek a tím způsobených změn v pořadí bylo v následujících 2,5 hodinách tolik, že raději vypíchnu jen ty nejdůležitější momenty. První velká zkouška přišla při stoupání na zasněžený Čerčanský chlum alias kontrolu X. Zásadní bylo se nikam nehnat, pošetřit síly a nahoře se vypořádat s nebývale velkým množstvím sněhu. Následný seběh bodl, trochu jsem rozhýbal zatavené nohy. Restart závodu proběhl na K13, kde byla krabička v údolí obzvlášť schovaná pod stromkem, takže jsme zas vedoucí skupina všichni pohromadě. Zásadní moment pro zbytek závodu přišel na K16...

Jak jsem řekl svým spoluběžcům v cíli, "lépe už to neumím". Když se sejde to, že je to krátký, po rovině, v noci a ještě ne úplně lehký, je to ta potřebná voda na můj mlýn a jsem schopen něco slušného zaběhnout. Výkon víceméně bez chyby (až na drobný zmatek v jihovýchodní farstě), běžecky jsem se musel trochu přemlouvat, ale tempo jsem udržel, jen kdyby mě celé odpoledne a celou trať tak nebolelo a nečvachtalo břicho... Na začátku jsem utekl Jičínu, na konci jsem doběhl žabiňácké béčko, takže spokojenost. Díky spoluběžcům, že dorazili a pořadatelům za super akci!

Hezké proběhnutí přes údolí od vily. Kopce ze začátku mě fakt zakyselily, tam jsem evidentně běžecky ztrácel, postup na K9 jsem zřejmě překombinoval a dostal čočku, konec (z kopce) už o poznání svižnější. Jestli šlo v tomto terénu vymyslet něco zajímavějšího? Možná ano, trochu jsme čekali, že půjdem do údolíček, ale i tak jsem se vyloženě nenudil...