Welcome to my digital orienteering map archive!

Bohužel značně nevyspalí jsme se v neděli probudili do očekávaného pravého podzimního počasí v hlavní roli s všudypřítomnou nízkou oblačností až mlhou a nepřetržitým deštěm, což se ale později ukázalo jako nejmenší z našich problémů. Na hambáč v 8:40 jsme se tak akorát došourali, abychom stihli hromadný výšlap nahoru na Drábovnu. Následný hromadný klus v nekonečném hadu byl i docela příjemný, hřebíček do rakve ale uhodil náročný výšlap na Zbirohy. Už před startem jsme si říkali, že to spíš dnes nedáme celé, spolu jsme šli do šestky, na K7 a dál jsem již pokračoval sám. Měl jsem rozmyšleno, že vynechám Kozákovskou smyčku a tak se i stalo, můj stav na občerstvovačce byl výmluvný. Zbytek trati byl už pak zkouška vůle, ke klouzavým kopcům (ať už nahoru nebo dolů) se přidaly i bolístky (kombinace levé kyčle a pravého kolena) a bylo jasné, že cíl je nějak se ve zdraví došourat zpátky k sokolovně. Tohle prostě nebyl náš víkend, ale we will be back!

Počtvrté za sebou do HROBu, tentokrát to ale bylo ve všech směrech nejnáročnější. Přestřelené parametry v kombinaci s výkonnostně slabším víkendem znamenaly v sobotu poctivých 6 hodin práce, větších či menších krizí, ale nakonec tedy úspěšné dokončení, i když v hodně použitém stavu. Samozřejmě, bylo to krásné (možná až na ten brutální úvodní free order) - od přeběhů podjizerských luk, přes pasáž na Dupandě až po závěr na Drábovně, ale bylo toho dost...

Nedělní long již tradičně s cílem se ctí dokončit. Nasazuju pohodové tempo tak, abych to nějak dotlačil až do cíle, postupně mě předbíhají svižní eliťáci, někde za půlkou otáčím mapu a s hrůzou zjišťuju, co nás v závěru čeká. K20 last minute otočena na obíhačku údolí a podruhé last minute zatáčka na průsek kamenným polem. Na K20-22 to holt začíná trochu bolet, blátívá otočka ve znamení opatrného postupu pokud možno bez zranění a za K25 si říkám že a) se nechci zabít v tom sestupu kamenným polem, b) se nechci trápit těch bůhvíkolik vrstevnic na K26 kolmo nahoru a c) zimní točící sezóna je za dveřmi, tudíž volím poctivou defenzivní obíhačku a jsem s tím nadmíru spokojen. Postup na sběrku je už pak velký špatný, během to nejde a tak tam tak rychlochůzí poskakuju a v duchu proklínám všechnu tu trávu pode mnou. Naštěstí už následuje cíl a největším vítězstvím nakonec je, že jsem nemusel dobíhat za sněhové vánice...

Na závěrečné kolo COT jsem těšil už od oznámení lokality, poněvadž každá o-návštěva ještě stále málo prozkoumaných Krušek slibuje mapovou lahůdku. Očekávání byla naplněna, co ale dle mého nepřekonalo ty nejvyšší laťky, byla stavba tratí, na to jak těžký a nádherný terén byl, tak teda stavba tomu moc neodpovídala - lehké náběhové kontroly, často na liniích, takže už na trati jsem se cítil lehce zklamán. Když ale zhodnotím čistě výkon, tak jsem to myslím ustál bez větších či menších chyb, co jiného mi taky zbývalo, když jsem při mé rychlosti a náročnosti podložky chtěl vykřesat i nějaké ty body...

Návrat po šesti letech na místo jednoho z mých nejpovedenějších závodů v dospělých, béčkového middlu se stejným shromaždištěm a velmi podobnou koncepcí tratí jako nynější krásný zlatavý podzimní oblž. Tenhle typ terénu mi prostě sedí a i když jsem se na té letecké rovině necítil úplně rychlý, konkurenceschopnost tam byla. Kontroly jsem poťukal, a tak jsem po zásluze ztratil zejména na delších těžších přebězích a těch pár postupech do kopce...

Parametry poctivé podzimní klasiky v terénu longu loňského JWOCu budily respekt a drobné obavy, na druhou stranu sezóna ještě nekončí a každý závod jako trénink na Czech O-Tour v Kruškách se počítá. A ono to zase nějak šlo - s fyzickým výkonem můžu být maximálně spokojen, víceméně to šlo stejně hezky jak před měsícem na Skřítku. Volby povětšinou taky ok, kde to bohužel trochu skřípalo, byla místy realizace, hlavně tedy K5, kde jsem asi zbytečně nechtěl jít zprava, zvolil levou variantu s traversovou koncovkou po pasece ke kontrole, bohužel jsem vůbec neodhadl ve svahu výšku a zahučel do toho nejhnusnějšího trnového fekálu, co šlo. Následně ještě travers na K12 byl takový neplynulý a nejistý, ale tam si za volbou stojím, skřípalo to provedení... Celkově ale dobrá vzpruha do zbytku sezóny!

Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem hezky přes sobotu nachladl a celý večer strávil klepáním a pocením v chatce pod peřinou s nejistými vyhlídkami ohledně nedělní účasti a výkonu. Léčba byla díkybohu úspěšná a já mohl v neděli vyběhnout na třetí úsek béčkového družstva. Po "DH10" začátku trati (postupy a kontroly po cestách, vodotečích) jsme se seběhli s Adamem Škvorem a borcem ze SJH. Vzádu v průsekové pasáži začíná běh značně znesnadňovat borůvčí a jiný podrost, Adam cuká, zůstávám s borcem sám, pak mám horší farstu větším křákem a trošku mi cuká a já ho zas pár postupů dobíhám. Závěrečný kopec v pytlíku bolí dost, síly už po tom leťáku nejsou, ale tak naštěstí nejdu áčko a nejsem pod takovým tlakem, což ovšem neznamená, že tam nenechávám všechno! Všichni v družstvu podali srdnaté výkony, orazili všechny terčíky, takže spokojenost...

Jelikož jsme si za vydatné pomoci vetošů náhodou vyběhli z přeboru druhou chlapskou štafetu, někdo v ní holt jít musel. Ale což, v neděli jsem stejně měl jít béčko, tak se nebylo na co šetřit. Vyrovnané výkony všech členů naší štafety v rámci jedné minuty znamenaly úspěšný boj na chvostu startovního pole a ve výsledku skalp sedmi (!!!) štafet pod námi. Výkon asi nemá smysl moc dopodrobna hodnotit, byl to leťák, takže ač jsem šel hranu čistě, čas na úseku zhruba odpovídá konečnému umístění štafety. Pár pasáží bylo hezkých, ale těch cestovek tam bylo asi víc než zdrávo...

Pomyšlení, že do toho lesa musím ještě v neděli, ve mně vzbuzovalo celkem hrůzu. Sil je omezeně, naštěstí aspoň ten začátek trati není v takových krpálech jako v sobotu. Chvilku hledám pekelně schovanou K3, další průběh trati pak za turnovským Mácou, on mi vždycky fyzicky lehce cuká, já v dohledávce dobíhám. Fakt, že jsem absolutně vyndanej a mozek nepracuje tak, jak má, přichází na traversové pěšince na K15 (callback long Jeseníky), kdy vypínám pozornost a chvíli zmatkujeme na pěšince, kde vlastně na ní vůbec jsme, situaci naštěstí řeší okolo probíhající Sosák. Následný výšlap a průběh arénou mě dodělávají totálně a v pytlíku už se pohybuje hodně zmatená zombie. Nějak se dostávám do cíle, v mdlobách ležím na louce a jsem hodně rád, že už to mám za sebou...

Ony ty jizerskohorské terény jsou strašně krásné, ale jakmile do nich člověk jde bez nějakého většího tréninky, tak ho prostě vytrestaj... Tohle bylo dost trápení, okořeněné odběhem od K9 na druhou stranu (překoukl jsem se a myslel, že už jdu na K11) a následné trestuhodné podběhnutí desítky... Po zásluze jsem dostal čočku, tohle bohužel zdaleka nebyla jarní štafetová pohoda...

Náročný (jak mapově, tak i fyzicky), intenzivní sprint "jižanského" typu. Bylo super zpětně zhodnotit, co se dá vymyslet v relativně malém prostoru o šesti ulicích a třech schodištích, na několika volbách nešlo až tak o to vybrat tu nejlepší, jako spíš nějakou v tom vůbec vyluštit... Co se týče mého výkonu, tak asi sprintový standard, volby jsem nebral nejlepší, ale ani nejhorší, do kopců to byl boj, na konci teda mžitky před očima, body (obzvlášť když je to sprint) bych čekal o fous lepší, ale ve výsledku asi spokojenost...

Dlouhá letní závodní (+ kvůli dovolené částečně i běhací) pauza se kupodivu neprojevila na fyzičce, ale v hlavě, když jsem si na startu sobotního middlu suverénně vzal z vedlejšího kastlíku mapu juniorů a zjistil to až někde za trojkou. Po momentu rozčarování jsem si tedy udělal klusací průzkum terénu a celou arénu vyděsil svým "vedoucím" časem na radiu. Na start nedělního longu jsem tedy nastupoval o něco odpočatější než obvykle a ono se to opravdu projevilo - takhle živý houževnatý projev jsem na klasice už dlouho neměl, leckde se dalo běžet i do kopce a výsledek jen pár minut za mými srovnatelnými soupeři tomu odpovídá. Sice pár lidí, co v těch áčkách neměli co dělat, zkazilo ranking, ale v tomto případě jsem se prostě musel spokojit "pouze" s dobrým pocitem z výkonu. Co se týče mapy a voleb, tak K4 se asi měla jít zleva, pod K5 jsem si myslel, že jsem moc vlevo a uhnul z dobrého směru, zbytek voleb asi ok vč. solitérní cestovky na K16, kde jsem na poslední chvíli uznal, že bych mohl okolo po cestě vyvinout do kopce o něco větší rychlost než někde rovně bažinama a lesem pod čarou a i zpětně si myslím, že se tak stalo...

Další díl nekonečného seriálu "v sobotu party, v neděli výkon". Na start kousek za koncem handicapu jsem nastoupil s opatrnými obavami, nicméně bylo pocitově jasné, že by to mohlo jít lépe než v sobotu. Na K6 dobíhám Choleru, K7 visím za ním a následných pár postupů jdeme víceméně spolu, střídáme se, taháme, já lehce ztrácím do kopců, ale naštěstí ne tolik, abych to následně nemohl seběhnout zpět. Zlom nastává na K19, jdeme každý trochu něco jiného, já cukám, těžké postupy v zeleném proplouvám dobře a do konce trati už ho nevidím. Poté ještě na K24 dobíhám Jelena, přídává se Michal Nouza (který kolem mě půlku trati tak nějak proplouval) a trápící se mladší Gajdič - o handicapový výsledek mi nešlo, takže na sběrku vlčáky pouštím a v pohodě finišuju. Pocitově fakt dobrý výkon vynesl i nějaké ty symbolické bodíky...

One of "those" days... Už se mi to dlouho nestalo, pojďme si to zopakovat - málem jsem nedoběhnul klusem ani na start a nejpozději na K2 věděl, že to prostě nepůjde - prázdno, bez energie... Od K3 jsem začal vymýšlet, co si jen tak obejdu, během závěrečného pytlíku nastoupily cukry z přesnídávky a GTčka, takže bylo líp, a tak jsem i s jedním poraděním docupital do cíle. Mrzelo mě to, v lese bylo krásně, ale já prostě nemohl...

Letošní Botas již tradičně zahájen rychlým vysočinským middlíkem. Co se týče mapy, většinu trati krom nějakých směrových blbin (K6, K8, K19) ok, šanci na lepší výsledek a body bohužel zkazila K22 schovaná za kupkou v hustníku, kde zrovna bohužel tou dobou nikdo nerazil, takže jsem chvíli zmatkoval nedaleko... Fyzicky to asi bylo o něco lepší než loni, ale na to, jaká byla v lese "atletická podložka v podstatě zadarmo", tak mi přišlo, že jsem se tam neskutečně vlekl... Čas pod 40' pak byl v cíli příjemným překvapením.

Orienťácká lahůdka, na to, až se tady zase poběží, jsem se těšil jako dítě na Vánoce! Do handicapu vybíhám 10s před Shabym, málem neodstartuju, jak v mapě luštím, kudy na jedničku. Nakonec volím průsek nahoru, načež po zvážení rizik úplně přímé varianty točím doprava na pěšinu (na volbě jako takové jsem nakonec dostal čočku, ale tak obíhačku umí zrealizovat každej, každopádně velká poklona staviteli, rozptyl variant hovoří za vše). Na K3 jsem doběhl Shabyho, míjíme se a střídáme až do K6, kde jde moc nahoru a já ho trhám. K8 perfektně zrealizovaná prorážečka do kleče, K10 lehké nadběhnutí, panika, už koukám za sebe, naštěstí jsem se našel podle valu na kraji kolečka. Do toho se tam kolem K13-K14 začínají motat dva Poláci. Na K15 už poněkolikáté na těchto vícedenních razím taktiku "obíhačky jsou pro děcka", za což ale po zásluze platím. Přímka horským lesem sice ukázková, ale úplně jinam, než bych potřeboval. Potřebný posed nad patnáctkou nenalézám a zachraňuje mě až Janďa Stehlíková, co kdesi vpravo míří dolů do zeleného. Tam míjím Shabyho, co mě ojel na obíhačce. K16 hooodně se štěstím vytušená vpravo, K18 s jedním z Poláků, přičemž k mému překvapení nabíráme u kontroly Shabyho. Ve skupince sbíháme na K19, já si na druhé pozici všímám vlevo kontroly, Shaby ne, Polák za mnou. K20 pohlídaná o cestu s bunkrem, razíme s Polákem, který nasazuje turbo a letí na sběrku, já tedy za ním. Na ní mám drobný náskok, razím a roztáčím nohy, jako snad ještě nikdy. Doběh je ovšem dlouhý s mírným kopečkem, a tak se k mému rozladění kolem mě neprožene jen jeden, ale hned dva Poláci a já rezignovaně doklusávám do cíle... Ve výsledku o nic nejde, dokonce jsem si vyběhnul i slušné lesní body, ale pocitově zamrzí,,,

Sobotní middle byl docela bojovka, místy připomínající o týden dříve 24h OB - neprostupné hustníky, těžká kamenitá podložka, strmé svahy... Výkon nebyl zdaleka ideální, pár chybek se našlo a někde jsem měl dost štěstí - jako příklad za všechny K13, kde jsem po těžkém zeleném traversu naštěstí došel ke správné skalce, kontrola ale nikde, tak si říkám, vylezu na ní a rozhlédnu se, přičemž po krátké horolezecké vložce jsem se přitáhnul za skálu a kontrola na ní...

"Nemoc" z E1 jsem naštěstí cestou na jedničku nějak vyběhal, a tak se mi na pátečním longu běželo o dost lépe. Chybky se našly (K2, K4, K19), do dopředu prohraného boje s traverzem na K13 (fakt se mi nechtělo na cestu na hřeben) jsem se pustil s heslem "přece jsem sem nepřijel za ty prachy běhat po cestách"...

Lešťovy tradiční vícedenní, tentokrát v krásných Orličkách, začaly sprintíkem v obci Dobré. Na úvod hezké rychlé proběhnutí, bohužel jsem byl ten den nějaký nastydlý, s těžkejma nohama, takže o sprintové formě a tempu se mi mohlo nechat jen zdát, naštěstí v celkovém součtu časů etap ten sprint hraje minimální roli...

Nonstop rubačka zeleninou (včetně trojkové), od půlky s nějakým visícím borcem. Nádrž je stále pozávodní záchranou, křeče zatím naštěstí přichází až po závodě.

"Rychlovka" před setměním aneb nahoru a hned zase dolů. Kopce bolí, ale už tak nějak stejně. Pár kontrol jsem musel razit kontaktně.

Neskutečná bojovka, na začátek kolmo nahoru do kopce, nahoře obrovskej nepříjemnej hustník, po zbytek trati střídání uvedených. Jedna paralelka na 1' (K7), po úseku začínám křečovat.

Po dvou letech od osudné zlomeniny týden před prvním ročníkem konečně nastala další šance zúčastnit se. Po páteční odpořádané veteraniádě jsme se přesunuli nad malebnou obec Hůrky, naspali něco málo hodin a ráno v 9 šli na to. Co se týče mého prvního úseku (druhého v celkovém pořadí), zelená místy hodně boj, pod nohama klacky a hlavně kamenná pole, bylo jasný, že to bude náročný. Tempo poklidné, chybky 2x40" (K4,K5).

To by bylo tak krásné, kdyby celá trať vedla ve stylu postupů Start-K4, to by pak mohl být i nějaký slušný výsledek... Ale ne, od K5 to prostě musí začít stoupat do brutálních kopců (pořadatelé zvolili oba dny originální model uphill middle, opak downhill middlu) a je po závodě. Od té doby trpím, šlapu, brodím borůvky a chci už být co nejdříve z tohohle sice krásného, ale naprosto brutálního lesa pryč. No ale zpátky k závodu - na K4 dobíhám Jirku Ehla, do kopce mě pak předbíhá a na gumě ho visím až cca za K12. Na K13 robím největší chybu víkendu, slibně vymyšlená zkratka obíhačky zkrachovala na realizaci a já třináctku suverénně nadbíhám... Přichází posledních pár bolavých postupů do kopce, už ve mně fakt nic není, za K17 mě dobíhá vláček s Márou a Thorem, s druhým jmenovaným volíme menší obíhačku kopce na K18, kterou ale pohřbíváme tím, že jdeme moc brzo dolů a osmnáctku podbíháme. V cíli jsem mrtev, ale s čistým vědomím, že na tohle prostě nemám, a tak není důvod ke chmurám...

V podstatě by se sem dalo zkopírovat to, co jsem psal o krátké o les vedle před třemi lety - na jizerskohorské terény musí mít člověk alespoň nějakou sílu v nohách a bez ní to prostě nejde a bolí to. To bylo jasné už před závodem, květnová forma podle pocitu v nohách byla ta tam, takže jsem na trať vyrážel z minimálním očekáváním připraven trpět. Přičtu k tomu pár zaváhání/neoptimálních voleb ("volba" K6, dohledávka, K14) a ohledně splnění svého minimálního cíle (vyhnout se finále D) jsem byl velmi skeptický. Nakonec se ale i s trochou štěstí podařilo...

Po Jarních skalách teprve druhá letošní klasika (třetí když počítám MČR NOB). Jak na to nejsem úplně zvyklej a hlavně na to rozhodně nemám natrénováno, chtěl jsem to jako vždy rozběhnout opatrněji, celkem rovný začátek ale nutil běžet. Po zaváháních na první dvě kontroly jsem si řekl, že už se musím srovnat, K4 jsem rychle vyhodnotil, že nemá smysl obíhat, to samé K6. K7 občerstvovačka gel, podél plotu na K10 visím Ivu Kavánkovou (marně), do kopce na K12 visím Kačku Nevěřilovou (taktéž marně). Cestou na K14 mě dobíhá a předbíhá Vegan, nacházím mu K15 a poté se za ním, aniž bych si pořádně namapoval, vydávám za tratí podél oplocenky do kopce směrem ke K16. Pozdě si uvědomím, co dělám za blbost, že jsem chtěl točit doprava. Tou dobou už dobrou chvíli tuhnu a běžím z posledních sil, rovina na K18 bolela moc. Tam koukám na hodinky (96') a říkám si, že pod těch 100' to dát musím, což se nakonec s minutovou rezervou daří. V cíli totální vyčerpání, tyhle klasiky už prostě neběhám na výsledek, ale na dokončení.

Zahřměl hrom, začal slejvák a já po několikadenním nachlazení vybíhám na trať - kdyby mi někdo v tu chvíli řekl, že z toho bude můj největší rankingový zisk od MČR NOB 2021, asi bych tomu úplně nechtěl věřit. Ano, terén, parametry a místy celkem technická trať hrály do karet, ovšem průběh závodu nebyl zdaleka čistý - spousta postupů na poslední chvíli zachráněných, pár zaváhání (např. K12), u K6 nedokážu říct, jestli bych to rovně šel rychlejc. Každopádně závěrečný seběh jsem zvládl celkem slušně a konečné 16. místo, příčemž rozhodovala každá vteřinka, beru všemi deseti... Co se týče fyzičky, opravdu jsem to po tom nachlazení nečekal, začátek byl takový zadýchaný, cca po obíhačce jsem se dokázal nějak rozběhnout.

Jedinečný o-zážitek! Díky moc všem pořadatelům a bafíkům, kteří tohle domluvili, byla to pecka a velký nápor na mozek - o K9 se bude všem zúčastněným asi ještě dlouho zdát...

V neděli jsem po důkladném nastudování prostoru a postupů při sledování dopoledních sprintovek nastoupil na start s vědomím, že už se nemůže opakovat sobotní chaos a předsevzal si, že si to musít pohlídat a jít čistě. To se víceméně povedlo, dle Liveloxu jsem nevzal žádnou vyloženě špatnou volbu a velkou část konečné ztráty jsem nabral na královské volbě nahoru do kopce, avšak jen a pouze fyzicky, páč jsem oproti ostatním chlapům do kopce a obzvlášť na sprintu šnek (to samé platí v menší míře při postupu na sběrku). Výsledkem byl celkem obstojný výkon a i když mi bylo při závodě trochu těžko (oběd?), vykřesal jsem nějaké potřebné bodíky...

Jako spoustu dalších jsem byl v cíli zároveň unešený tím, jak těžký technický sprint jsem právě dokončil, a zároveň naštvaný, ale pouze na sebe a na to, co jsem tam předváděl. Jak jsem tušil, že to bude potřeba pečlivě promapovat, tak jsem do toho vlítnul jak zmatenej pes a nepohlídal si to. Dvojitá chyba na K2 (ostrý úhel v parku + špatná rampa) a ač to z postupu nevypadá, tak absolutní zmatenost na K13, kde jsem to prostě ani na několikáté nedokázal vyčíst a rozhodnout se kudy... No a když k tomu připočtu, že se mi běželo o dost hůř než minule v Jindřicháči, což psychické pohodě při závodě taky nepomohlo, byl z toho veskrze tragický výkon v nádherném závodě.

Po promrzlém ránu v děravém srubu a lehkém nevyspání bylo načase postavit se na start i v neděli. Nohy místy tužší, ale stále šly, tentokrát nebyly větší chybky, spíš pár menších zaváhání a kliček. Terén opět krásný, počasí jakbysmet, co víc si přát...

Štafety zas byly po dlouhé době v terénu, kde se muselo i chvílemi díkybohu mapovat. Oba dva dny druhý úsek za Pakim, což znaména v pohodě vybíhat sám na chvostu a moct si to užít a promapovat podle sebe. Bylo to moc hezké, mapový výkon kazí jen podběhnutá kupka na SV mapy a paralelka v pytlíku, kde jsem vypadl z mapy a rovnal se podle vedlejší oplocenky. Fyzicky to poslední dobou začíná jakž takž šlapat (jen to nezakřiknout), zřejmě se projevuje poctivý hobbíkovský trénink v podobě objíždění závodů...

Po dlouhé době relativně povedený a fyzicky slušně odběhlý rankingový sprint kazí velká černá kaňka v podobě nachytávky na K2 - ještě v koridoru jsem si ten vnitřní roh plotu zvýrazňoval v popisech, na trati na to absolutně zapomínám a až při seběhu širokou ulicí k areálu si uvědomuju svoji fatální chybu a točím až za budovou do branky areálu (+20''). Zbytek trati hezký, ne nijak zvlášť náročný, což ale nevadilo, furt bylo potřeba být v mapě a správně zatáčet. Jak už jsem psal, fyzický projev relativně slušný, dobrá vzpruha před sprintovým víkendem u Prahy.

Bylo samozřejmostí, že se musím vrátit do terénu loňského mistráku v okolí Sklárny pro přídavek v podobě oblastního mistrovství na middlu. Trochu mě vyděsilo uvažované převýšení v relativně rovinatém terénu, a tak bylo jasné, že vymeteme každý kopeček a stráň na mapě. Terén naprosto skvostný, trať mohla místo některých prudších pasáži navštívit nějaké rovinatější, ale i tak skvělý zážitek. Fyzicky to nějak šlo, cítil jsem se vesměs dobře, a tak lepšímu výsledku a ideálnímu času okolo 45' zabránilo těch pár chyb a zaváhání - hodně jsem přebíhal (K2, K6, K9, K22), stáhnutí na cizí K5, zbytečné obíhání na K18...

S účastí jsem dlouho váhal, nakonec převážil argument, že to bude užitečnější, než se válet doma. Věděli jsme, do čeho jdeme, že to nebude nic extra, že tam budou kopce jak kráva, takže ohledně terénu a tratě nemohlo panovat zklamání, když nebylo ani očekávání. Mapově nebylo v podstatě skoro co řešit (krom 1' váhání u horního vývratu na K3, špatná volba na K8 a další drobné odchylky K14, K16, K9), fyzicky to byl vzhledem k dosavadním jarním výkonům standard až lehký nadprůměr, k čemuž výrazně dopomohl fakt, že jsem K3-K15 visel a funěl za nějakým nabušeným veteránem a měl jsem co dělat, abych se udržel...

Nevyspalý, unavený jsem se nějak vydrápal na start (ještě k tomu pozdě) a s naprosto nulovými ambicemi vyběhnul na tuhle zkrácenou s pár kratšími postupy (middlový terén to vskutku nebyl)... Občas to šlo lépe, občas (samozřejmě hlavně do kopců i traversy) to šlo velmi ztuha. Zaslouženě jsem dostal kanál, snad budou další middlové terény a závody o něco přívětivější než toto...

Abych byl upřímný, na nočák v takhle brutálním terénu jsem se přihlásil hlavně s vidinou toho, že zas po čase navštívím Hradec a bude tam moci být základna pro vyjíždění k Trutnovu na závody. Původně jsem byl tak nějak smířen s tím, že to nějak odchodím a prostě tam budu dlouho, čím se závod blížil, tím jsem začal propadat větší beznaději, do čeho to vlastně jdu. No, nějak jsem to dokončil, ale cena byla veliká - bolelo to hodně a zejména kolem povinného úseku na přeběhu z lesa do lesa jsem se na to chtěl vykašlat. Pak asi kopnul gel, trochu jsem se vzpamatoval, hecnul se a nějak ty stoupáky a traverzy zvládnul. V cíli pár slz štěstí a bolesti, do postele jsem se dostal asi ve dvě, bylo mi blbě, ale mohl jsem mít pocit zadostiučinění, že jsem klasifikován...

Tohle byl fakt zážitek, asi moje premiéra na této dynamicky se rozvíjející disciplíně. Zpětně bych asi postupy nezakreslil, někde to šlo líp, někde hůř, někde jsem visel, někde jsem měl štěstí...

Odpoledne pak následovala nesoutěžní sranda s předkrmem v podobě "sprintu" okolo velké haldy a následným hlavním chodem - indoorem v důlních budovách. A aby toho ten den nebylo málo, tak jsem zas po čase zapsal ke svému jménu ve výsledkách DISK, což se ale nestalo překvapivě při indooru, nýbrž na K2, kde jsem díky svému originálně zvolenému postupu přibíhal ke kontrole zprava, nicméně mezi cestou a tou mojí byla ještě jiná, kterou jsem orazil a krosil to traverzem dál... Když už se to stane, tak aspoň že tady...

Že COT jako vždy najde a vymyslí něco extra, je spoleh, a tak byla účast dobrým důvodem, proč si udělat výlet k polským hranicím a spojit to s nedělním výběhem Broumovskými stěnami. Dopolední sprint byl TOP, šance na jakýkoliv dobrý výsledek však pohřbilo plahočení se do ujíždějících štěrkových kopců na haldě a fakt, že jsem to tam absolutně nedal z hlediska voleb a obě hlavní (K2 a K6) šel naprosto špatně... Zbytek už byl lepší, intenzivní, zábavný, ale celkově to bylo výkonnostní a výsledkové zklamání...

Oblastní nočák byl dlouho vyhlíženým cílem, kterému jsem podřídil zbytek víkendu, nejel dopoledne před na Juliánu a v neděli se místo middlu ve stejném terénu šel pouze doma proklusnout. Forma byla velkým otazníkem, nakonec to nebylo tak hrozné, ale místy se mi dost pletly nohy. Na úvodní rovině bylo potřeba dost valit a jít přesně na buzolu, což se dělo tak s 80% úspěšností. Nepovedla se K10, kde jsem si zaměnil nějaké zelené fleky a šel doprava, i když jsem u těch prvních flíčků pod čarou u cesty věděl přesně, kde jsem. Postup na K13 byla taková mapovo-běžecká krize a dost jsem se tam pachtil. Zbytek nějak se ctí doklepán, úplně čistý to nebylo, párkrát jsem měl štěstí. Závodních nočáků není za rok moc, takže jsem si to snažil co nejvíc užít - povedlo se, bavilo a ten výsledek asi odpovídá tomu, na co jsem měl...

Odpoledne posilněn dovezenými nudlemi (samozřejmě jsem si zapomněl doma oběd a cestu dolů na Anděl a zpět bych v tom stavu nedal + jsem startoval dopo pozdě a odpo brzo) už jsem se začal cítit o něco lépe a říkal si, že už by to nemusela být taková tragédie jako dopoledne. Začátek trati mi dal celkem za pravdu, pak ale přišel dlouhý přeběh na čtyřku, kde už to začalo skřípat. Odpolední závod byl ve všech ohledech zajímavější (prostřední pasáž v nemocnici připomněla ČP Brno'23), naději na lepší výsledek utnul naprosto nepochopitelný kiks na K7, kde jsem ani po dlouhém zírání do mapy nevyčetl průchod na východ od sedmičky a zbytečně obíhal celé hřiště (cca +15''). Ani to by ale k důstojným bodům nepomohlo a i zde jsem ke konci tratě vyhnil, ale v rámci možností jsem si to užil a bavilo...

Proti možnosti vyběhnout si nějaké ty sprintové body do ranku na pražském dvojzávodě stál v mém případě jednak fakt, že parametry byly na sprint dost kopcovaté, a aby toho nebylo málo, tak už ráno jsem cítil, že něco není v pořádku, i po snídani se cítím prázdnej a po výšlapu od metra na shromko jsem byl naprosto mrtvej a pochyboval, že vůbec vyběhnu. To se teda nějak stalo, ale šel jsem do toho s tím, že se nemůžu zadřít a půjdu na tři čtvrtě plynu. To se nějak po celou dobu dělo, těch pár kopcovatých pasáží jsem nějak protrpěl, no a v závěrečném pytlíku v parku jsem měl už mžitky před očima. Dostal jsem zaslouženě bídu, ale lépe to prostě za daných okolností nešlo...

Výprava na tradiční otvírák sezóny se nesla v duchu toho, že hůř než loni už být nemůže, zároveň však bylo jasné, že to na kdovíjakou formu nevypadá. Rozběhnuto jako vždy velmi konzervativně, ale bohužel už někde za K6 to začalo jít ztuha víc, než by bylo zdrávo. Celkově to bylo takový dost utahaný a výsledek samozřejmě tragédie (ideálně bych se viděl třeba okolo 78'), ale už na sebe prostě nemůžu mít takový nároky. Co se týče chyb, podařilo se na relativně lehké a méně kopcovaté (než obvykle - díky!) vyrobit boty všehovšudy dvě - přeběhnutí K8 a neodhalení té správné pěšinky od občerstvovačky ke K17. Ale jinak samozřejmě jako vždy na Kosti krásné...

Po nějakém čase zase F1 v dobrém dosahu s PID. Ze začátku se mi (nepřekvapivě po osmi hodinách sezení v kanclu) neběželo moc dobře, postupně jsem se do toho nějak dostal. K4 mi přišla nějaká divná, GPSka tedy až nyní poté odhalila špatné roznešení vlevo na kraji kolečka. Největší zásek přišel očekávatelně na prvním náběhu na uzlovku (jáma uprostřed bílého v noci), tak jsem si tam chvilku pochodil, náhodou našel a pak s trochou štěstí ještě dvakrát dobře naběhl. Už jsem si myslel, že mám vyhráno, do cíle jen kousek a v poho stíhám bus, to by ale v závěru nesměla být stavitelčina pomsta aneb 2x výšlap nechutnýho krpálu, z čehož byl ten druhý naprosto hladká jílová klouzačka, kde v podstatě nebylo možné se udržet na nohou, natož stoupat do kopce. Pak už jsem "jen" v seběhu z předsběrky uklouzl po klacku, spadnul na ruku a málem mi uletělo světlo a trochu pochroumán dokončil. Silný zážitek, proto to děláme! Jo a bus jsem stihnul...

Nedělní ZHL byla doslova za barákem, ale teda ve spoustě míst jsem v životě nebyl, ač od domova co by kamenem dohodil. Po hromadném startu jsem hrozně dlouho nevěděl, co se scorelaufem, nakonec jsem vyběhl sám na západ, což se nakonec naštěstí ukázalo jako jedna z použitelných variant. Bohužel hned od začátku se ukazovalo, že fyzicky to dnes bude tragédie, vůbec jsem se nemohl rozběhnout a v podstatě jsem to nějak obklusal. TOP10 mi po zásluze zdrhla už na scorelaufu, Denisa mě předběhla v Háječku a Míca mě ojel na nedočtené nejlepší volbě na K21 (za nadjezdem mezerou mezi ploty a dolu pod most). Výsledek asi očekávatelný, ale pocitově se mohlo běžet určitě mnohem líp...

Víkendová návštěva HK v rámci školení R2 zahájena dopoledním mapáčem u Borohrádku. Oproti štědrodennímu tréninku v sousedním lese mi tentokrát les přišel o něco přívětivější, možná také tím, že se mi prostě běželo o něco lépe...

Jak jsem řekl v pozávodním rozhovoru, moje výkony na Krátkém dni v průběhu let mají spíše klesající tendenci. Zpětně je třeba dodat, že to naštěstí není ještě tak poznat, ale jisté známky tam jsou. I letos jsme pokračovali v zimní tradici a vydali se do Dubňan, poskládali slávistické družstvo s jednou hostující a vydali se vstříc místnímu lesu, letos tedy obzvláště zarostlému. Mně se teda podařilo vyrobit botu už na jedničku, kdy se po prodírání fekálem stáčím na vedlejší farstu, naštěstí rychle chápu a koriguju. Následně to až do cíle bylo střídání chybek s naprosto náhodně trefenými kontrolami, jelikož se v tom lese nedalo skoro od ničeho odrazit a bylo potřeba se spolehnout na buzolu a štěstíčko. Se štěstím nalezeny např. K4, K5, K9; chybky pak na K7 (ulítlej směr a paralelka), K15 (odrážel jsem se od kupky, o které jsem si myslel, že je to krátká hrázka poblíž, naštěstí mě zastavil ten velký rozbitý terén) a závěrečný drobný zmatek na průseku před prewarningem (myslel jsem si, že už je to cesta s kontrolou za ní). Kolem a kolem, strašný to nebylo, ale na to, že se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších závodů v roce, tak tu mám běhat mnohem líp. Ani fyzicky to nebyla hitparáda, dozvuky rýmičky ze začátku roku byly ještě znát...