VčP Čížkovy kameny (03.10.2020)

Ze závodu, na kterej jsem se jako na náhradu za MČR na krátký strašně moc těšil a docela si i věřil, nakonec mám strašně moc rozporuplné pocity. Na jednu stranu skvělej prostor, kterej i při sedmé návštěvě za poslední rok a půl potrápí a potěší, na druhou stranu nemastná neslaná trať, ani krátká, ani klasika, taková divnotrať s delšími postupy spíš než na volbu, tak na stopu terénem. Asi to chtělo buď víc kontrol, anebo delší trať, těch 6,5 km bylo fakt zvláštních... Ani ta běžecká forma z minulého týdne se bohužel nedostavila, takže jsem celou trať běžel takovej zadřenej a nemohl se pořádně rozběhnout. Co se týče realizace, tak obíhačka na dvojku bylo takové spontánní řešení v okamžiku, kdy už jsem se nutně musel rozhodnout a přeběhl odbočku vedoucí do přímé varianty. Na trojce mě zachránil Paki, kterej od ní odbíhal a zastavil mě pár metrů nad ní, jinak bych tam vyplázl chybu jak hrom. Největší kiks a zbytečná ztráta přišly na postupu na sedmičku, kde jsem si vybral špatný průsek, který po polovině postupu už nepokračoval a terén nebyl z nejrovnějších + navíc mě v dohledávce zase dostala tahle část lesa, kde jsem byl zmatenej už na MČR... Jakože celkově hezký (i s tím, že to byl poslední závod před vyhlášením nouzového stavu), ale čím víc nad tím sedím, tím si říkám, že to mohlo být daleko hezčí...