MČR klasika Tatenice - finále H21B (2024-10-20)

Před nedělním závodem jsem spíš než z unavených nohou měl strach z toho, jak to půjde s tím naraženým palcem. Naštěstí pomohla tabletka Nalgesinu a mohlo se jít na věc. A teda že to byl zážitek - poctivá brutální klasika, souboj s přírodou, ale i sám se sebou. Bylo to v mnoha ohledech kopcovatější, delší, náročnější, víc v terénu, stejně jako v sobotu na tom bylo krásné to, že klidně půl hodiny v kuse člověk nepotkal ani živáčka a byl jen sám proti staviteli. Co se týče voleb, asi jsem mohl volit lépe - K2 bylo lepší zleva (ale mně se tam fakt nechtělo), K4 hned takhle zkraje stavitelova pomsta kolmo do kopce), K5 na poslední chvíli vymyšlena obíhačka po cestě (naprosto tragicky špatně). K7 tou samou cestou zpátky na hřeben a po oražení kontroly cca 70' mám dost... Zbytek už trochu trápení, ale tím, že nemůžu a do kopců chodím, tak nikdy nejdu na limit. Na dlouhém postupu se do bolavého palce uhodím klackem, už ani po té cestě běžet moc nejde, koukám na hodinky, pod dvě hoďky to nestlačím, no co už, aspoň už jsem skoro v cíli. Jak tyhle terény a klasiky moc nemusím, tak tenhle poctivý orienťák měl minimálně můj respekt...