Welcome to my digital orienteering map archive!

Po nějakém čase zase F1 v dobrém dosahu s PID. Ze začátku se mi (nepřekvapivě po osmi hodinách sezení v kanclu) neběželo moc dobře, postupně jsem se do toho nějak dostal. K4 mi přišla nějaká divná, GPSka tedy až nyní poté odhalila špatné roznešení vlevo na kraji kolečka. Největší zásek přišel očekávatelně na prvním náběhu na uzlovku (jáma uprostřed bílého v noci), tak jsem si tam chvilku pochodil, náhodou našel a pak s trochou štěstí ještě dvakrát dobře naběhl. Už jsem si myslel, že mám vyhráno, do cíle jen kousek a v poho stíhám bus, to by ale v závěru nesměla být stavitelčina pomsta aneb 2x výšlap nechutnýho krpálu, z čehož byl ten druhý naprosto hladká jílová klouzačka, kde v podstatě nebylo možné se udržet na nohou, natož stoupat do kopce. Pak už jsem "jen" v seběhu z předsběrky uklouzl po klacku, spadnul na ruku a málem mi uletělo světlo a trochu pochroumán dokončil. Silný zážitek, proto to děláme! Jo a bus jsem stihnul...

Nedělní ZHL byla doslova za barákem, ale teda ve spoustě míst jsem v životě nebyl, ač od domova co by kamenem dohodil. Po hromadném startu jsem hrozně dlouho nevěděl, co se scorelaufem, nakonec jsem vyběhl sám na západ, což se nakonec naštěstí ukázalo jako jedna z použitelných variant. Bohužel hned od začátku se ukazovalo, že fyzicky to dnes bude tragédie, vůbec jsem se nemohl rozběhnout a v podstatě jsem to nějak obklusal. TOP10 mi po zásluze zdrhla už na scorelaufu, Denisa mě předběhla v Háječku a Míca mě ojel na nedočtené nejlepší volbě na K21 (za nadjezdem mezerou mezi ploty a dolu pod most). Výsledek asi očekávatelný, ale pocitově se mohlo běžet určitě mnohem líp...

Víkendová návštěva HK v rámci školení R2 zahájena dopoledním mapáčem u Borohrádku. Oproti štědrodennímu tréninku v sousedním lese mi tentokrát les přišel o něco přívětivější, možná také tím, že se mi prostě běželo o něco lépe...

Jak jsem řekl v pozávodním rozhovoru, moje výkony na Krátkém dni v průběhu let mají spíše klesající tendenci. Zpětně je třeba dodat, že to naštěstí není ještě tak poznat, ale jisté známky tam jsou. I letos jsme pokračovali v zimní tradici a vydali se do Dubňan, poskládali slávistické družstvo s jednou hostující a vydali se vstříc místnímu lesu, letos tedy obzvláště zarostlému. Mně se teda podařilo vyrobit botu už na jedničku, kdy se po prodírání fekálem stáčím na vedlejší farstu, naštěstí rychle chápu a koriguju. Následně to až do cíle bylo střídání chybek s naprosto náhodně trefenými kontrolami, jelikož se v tom lese nedalo skoro od ničeho odrazit a bylo potřeba se spolehnout na buzolu a štěstíčko. Se štěstím nalezeny např. K4, K5, K9; chybky pak na K7 (ulítlej směr a paralelka), K15 (odrážel jsem se od kupky, o které jsem si myslel, že je to krátká hrázka poblíž, naštěstí mě zastavil ten velký rozbitý terén) a závěrečný drobný zmatek na průseku před prewarningem (myslel jsem si, že už je to cesta s kontrolou za ní). Kolem a kolem, strašný to nebylo, ale na to, že se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších závodů v roce, tak tu mám běhat mnohem líp. Ani fyzicky to nebyla hitparáda, dozvuky rýmičky ze začátku roku byly ještě znát...