Welcome to my digital orienteering map archive!

Vrchol podzimní sezóny je tu! Kamenické terény mi dlouhodobě svědčí, takže jsem ve svůj výkon na Kozlíkovi vkládal velká očekávání. Závod teda bohužel zahájen 30'' chybkou na K1, po ne úplně ideální volbě zleva jsem vletěl do kolečka a moc nevěděl, mapa mi nijak zvlášť neseděla, nakonec se ukázalo, že jsem ten zašitý kamínek v malých jehličnanech o kousek přeběhl. Obecně jsem se na začátku nemohl srovnat s mapou, zejména porosty. Na K8 dobíhám OKToma, a ačkoliv jdu až do cíle svou úplnou hranu a víceméně čistě, nedokážu ho utrhnout... No co už, aspoň mám zezadu motivaci valit. Zbytek trati víceméně ok, někde dohledávka s větší či menší dávkou štěstíčka, ke konci teda suboptimální postupy na K21 a K24, ale to byly drobnosti. V cíli spokojenost, běželo se mi lehce nadstandardně, fyzicky asi maximum, na co mám, body z loňských Požárů jsem o chlup neobhájil...

Jelikož vrchol závěru sezóny v podobě KAM middlu na Kozlíkovi byl den poté, padla taktická volba pošetřit se v sobotu v Kostelci na téčkách. Příjemné podzimní klusnutí, pohodová trať, teda až na prolézání po čtyřech trním na K9...

Jak to bylo v sobotu vše růžové, tak v neděli přišlo zklamání... Řekl jsem si o dlouhý úsek, dostal jsem ho, nicméně běžet jsem ho určitě neměl. Už na jedničku jsem cítil, že jsem tuhý a že to moc nepůjde, ten tam byl sobotní drajv, byl jsem unavenej, apatickej, do toho mi začalo být špatně od žaludku, bylo jasné, že to bude jedno velké trápení. Dlouho mě nikdo nepředbíhal, až mi to bylo divné, až samozřejmě v tom nejhorším momentu brutálního výšlapu na vrcholek kopce se zjevili vlčáci s úplně jiným tempem. Nahoře jsem se nestačil chytnout ani toho Dondiče, seběh do arény byl sice hezký, mně už to ale prostě vůbec nechutnalo (tak tak držím tempo Jindry Perůtkové). V pytlíku už toho mám dost, nechce se mi ani běžet... Ve výsledku o nic nešlo, bylo to béčko, ale špatnej pocit přetrvá - v cíli alespoň částečná vzpruha v podobě oslavy dorosteneckého bronzu.

Místo v mistrovském béčku jsem přenechal mlaďákovi, takže jsem zas po roční pauze mohl vyrazit klusem na sobotní mix. V lese bylo moc hezky, trať jednoduchá, běželo se pěkně, na diváckém úseku jsem opět svým tempem pobouřil diváky, prostě ideální mistrovská sobota...

Ráno jsem se probudil a věděl jsem, že to bude špatné - jasná rýmička. Tak jsem se pln nejistoty zabalil a jeli jsme. Cesta z parkoviště dlouhá, je mi mizerně, vůbec se mi nechce na start, cestou tedy hodně špatný klus, jsem demotivovanej, což obzvlášť před longem není ideální. Asi abych si dokázal, že na to mám, tak jsem to rozběhl možná až moc rychle (nepřipadalo mi). Terén naštěstí rovina, naskakuje to, sem tam to v kopci bolí. První krize nastává po občerstvovačce cestou na K11, kde se vbíhá do nepříjemného borůvčí, což víme už z loňských družstvech. Nechutná mi to, plácám se v tom, a hlavně proto následně na K12 volím odvážnou obíhačku po kraji lesa - už v tom borůvčí nechci klopýtat ani minutu. Druhá krize a druhý plácací postup přichází na K17, kde se sbíháme s Jardou Tomešem. Nepříjemný postup terénem v podstatě mentálně bojkotuju a Jarda mi utíká. Dobíhám ho lepší volbou na K18, on mi utíká lepší volbou a do kopce na K20, závěrečnou volbu na K22 vybírám zprava, v závěru musím přecházet do chůze, jak už mám prázdno, přesto jsme na kontrole zase spolu a zbývá už jen úprk k cíli. Mám dost, asi to nebyl úplně ideální první den nemoci, oddělalo mě to teda pořádně na pěkných pár dní...

Nedělní výběhy (nebo spíš výšlapy) už nohy vůbec nedávaly. Mapově zase vesměs ok, kudrlinky opět proběhnuty stylem 50% skill, 50% luck (i když teda na ten srázek v zeleném jsem pyšnej), problém nastal v pytlíku, kde mi teda jednak absolutně došlo, a zároveň jsem cestou na tu plošinku byl línej ten postup přes hřbet trochu narovnat a po zásluze jsem byl potrestán rubáním zeleného fekálu a zbytečnými metry navíc. Naštěstí ale opět štafeta bez výsledkového tlaku, takže jsem si to i tak moc užil!

Legendární Opička spala od posledních VčP někdy v osmnáctkách hodně dlouho, o to víc jsem se na ní těšil. Odnominován mimo postupové tlaky do céčka, jako mnohokráte předtím vybíhám na chvostu, vůbec mi to nevadí, kontroly v kudrlinkách sbírám napůl náhodou, nohy jdou po dopoledním sprintu hodně ztuha, nicméně se snažím aspoň symbolicky do těch kopců, kde to jde, cupitat. Druhá půlka trati v triu s Turnováky, naštěstí to po tom výšlapu nahoru je už převážně z kopce, ale teda divácký průběh a pytlík už bolí...

Další z řady luxusních českých sprintů, tentokrát na doteď "spící" Pecce, jejíž potenciál byl využit do poslední uličky. Co se týče výkonů, můžu být spokojen, takovýhle odstup od vítěze a umístění už dlouho nepamatuju, k dokonalosti chyběl asi pouze lepší postup na K6 (mělo se jít úplně zleva + jsem nechal na dohledávce, když jsem byl na druhé straně keře). Jinak se mi ty volby odhadnout celkem podařilo, samozřejmě jsem zaslouženě dostával do kopců, ke konci mi bylo už teda pořádně blbě, ale nějak jsem to do cíle doklepal. Moc hezký!

Neděle byla čistě o tom se ctí dokončit... Déšť a mlha ještě dotvořily ten ryzí longový zážitek mezi mnoha a mnoha vrstevnicemi. Volbu na K2 správně vyhodnocuju rovně, stejně tak i příjemnou hřebenovou obíhačku K3. Na dalších krátkých postupech v rýhách už to začíná tuhnout, K8 točím doprava a chci "vykroužit" údolí, bohužel teda nabíhám přímo do oplocenky a musím korigovat. Traverz K9 a K10 mi hodně nechutná, a bude hůř. Volbu K13 jsem ještě při oražení dvanáctky rozhodnutej jít okolo, nakonec správně usuzuju, že ani na tý cestě stejně moc nepoběžím, takže nakonec rovně přes údolí. Poctivě šlapu, bolí to, v hlavě absolutně prázdno, a samozřejmě dostávám neskutečně fyzicky naloženo. Takhle až kousek za K15, pak se to naštěstí láme do roviny a kopce dolů, takže pečlivě dočítám posledních pár kontrol a cupitám si to k cíli. Co říci závěrem - poslední jsem nebyl, ale bylo to těsný...

Když je mistrovský long v našich milovaných Kruškách, navíc v terénu úspěšného HROBu, proč nevyjet... Sobotní kvalda poměrně málo kopcovitá, tak nějak čekám zařazení do finále C, je to přeci jen long. Vybíhám v minutě s Křivdičem a Strejdou, úvodní kličkovaná mezi vrcholovými hustníky a oplocenkami, na K3 bůhvíproč nejdřív vidím levou volbu, pravá určitě lepší. Následuje pár nepříjemných traverzů a po nich ještě nepříjemnější (ale naštěstí v závodě jediné velké) stoupání. K10 jasná cestovka zpátky k aréně, začátek jde tempově lépe, konec na asfaltce už znatelně hůře a jsem rád, že se jde do terénu. Tam už se trochu plácám, drobný úlet za juniory na K11, pak se ale rovnám a kontrolovaně dobíhám do cíle. K mému překvapení se však pár lepších běžců než já vychybovalo a omylem se ocitám v B finále...

No někdy to zase přijít muselo, opět jednou už na startu bez energie, bohužel zrovna na krásných béčkách na Sedmi chlebech, jediné "štěstí", že to aspoň bylo na longu (který jsem teda v sobotu nedokončil a udělal si klusací průzkum terénu), a ne na nedělním middlu, kde jsem měl šance podstatně větší. Energie tentokrát byla, od startu se to v tomhle unikátním lese s pískovcovými věžemi v podstatě na rovině musí valit. běží se mi pocitově celkem dobře, nedělám chybky, je potřeba akorát kontrolovat, kde je další kontrola vůči tomu skalnímu kopečku. Na K19 už za sebou cítím Bapťáka, na K20 mě dobíhá, pak zkouším viset, bolí to moc, do toho lehký puchýř na pravé klenbě. Cíl = čas pod 40' splněn, symbolické body jsou, spokojenost taky.

Pověstná nedělní etapa vícedenních opět na scéně! Lahůdková část terénu s těmi nejhezčími skalními oblastmi v kombinaci s jakž takž nohami (nebyla to žádná hitparáda jako v minulých letech, ale když si vezmu, jak ráno bolely) znamenaly příležitost podat dobrý výkon a zaběhnout služný výsledek... To se nakonec tak hraničně podařilo, nicméně u těch nejpovedenějších závodů má být člověk nejkritičtější, takže: Začal jsem vyloženě zkratem a nejzbytečnější obíhačkou na K1 v historii obíhaček, poté přichází paralelka na K7, kde sbíhám jiným průchodem, než si myslím a zastavuje mě naštěstí spadlý plot na zemi. Kočkopes pak nastává na volbě K11, přičemž ta úvodní obíhačka doleva by byla ještě ok, ovšem závěr se měl jít přímo do toho údolí, kontrola nebyla nijak vysoko a nic jsem tím nadběhnutím neušetřil, ba naopak... Zbytek jsem ale se ctí ustál, domapovával dohledávky a můžu být vesměs spokojen...

K sobotnímu longu jsme vzhlíželi, že by to mohlo být díky návštěvě o něco pozvolnější jižní části prostoru trochu běhatelnější. To se víceméně potvrdilo, byl to místy skoro "běžák", ovšem samozřejmě s krásnými skalními dohledávkami. Mně se podařilo držet asi standardní tempo, na zpáteční volbě na K16 už jsem teda mlel z posledního a byl předbíhán juniorkami (a taky jsem tam zaslouženě dostal), naštěstí závěrečná pasáž už se těch hlubokých údolí jen dotkla. Každopádně jsem tam fyzicky nechal všechno, moje nohy to cestou z cíle a při odpoledních křečích plnohodnotně dosvědčovaly...

Severní část Žehrovských lesů okolo Kosti je sice nádherná, ale ty kopce jsou tam fakt brutální... Postavit okolo těch hlubokých údolí nějaký běhatelný middle za rozumný čas je v podstatě nemožné (nebo by to muselo mít 3 km), a tak jsem se tam v pátek plácal skoro hodinu. Nohy protestovaly dost, K11+12 byla velká krize závodu, rovinatější závěr byl naopak moc hezký, bohužel jsem se v něm nevyvaroval paralelky na K17 + teda ještě nadběhnutí K5 na druhé straně mapy.

Nedělní terén byl od toho sobotního v mnoha ohledech odlišný - na jednu stranu o něco těžší (až severská) podložka s vysokým borůvčím a většími či menšími kameny, na stranu druhou ale naštěstí o něco mírnější svahy a kopce, takže to tentokrát bylo o něco běhatelnější. Mně se běželo zase dobře, bavilo mě to snad ještě více než v sobotu, opět jsem se vyvaroval chybiček, mělo to flow a opět jsem šel v prestižních áčkách na vyhláško - co víc si přát... (A i symbolické body byly!)

Klíčové je si vybrat správnou kategorii... Do terénů svěťáku na jihu Čech jsem se těšil moc, alespoň víkendová návštěva jasně zapadla do kalendáře. Nicméně před koncem přihlášek po otevření parametrů a se vzpomínkou na dlouhé kopcovaté middly na MČR Sedmihoří jsem se na rozdíl od většiny soupeřů nahlásil do áček, kde to vypadalo na zážitek o něco bližší směrnému času. Nakonec to tedy v sobotu na E3 nedopadlo, šel jsem to stejně za 49', ale i když jsem zejména ze začátku byl v těch kopcích extra ztuhlej, moc mě to bavilo, víceméně jsem nedělal chyb a jelikož soupeři si závodili v elitě, tak ten můj čas v naší kategorii už nikdo nepřekonal. Potěší, na vyhlášení jsem nebyl už věčnost, jen ty body nepřišly, ale to by nebyly ani v elitě...

Třešnička na závěr, ještě jednou nahoru na Crohane na krátký middlík (alespoň na poměry tohoto OOCupu). Startovní čas na samém konci startovky znamená značné pěšiny, děkujeme dříve startujícím. Hezká ťukačka, odsýpalo to rychle, bavilo, žádné velké boty (snad kromě postupu na K7, to se určitě mělo jít víc horem). OOCup v pánské elitě tedy zdárně dokončen, bylo to náročné, ale krásné a naprosto to stálo za to!

Přesun na Crohane byl doprovázen obavami - těžší terén? Dostatečná regenerace po E3? Druhý long po sobě? Naštěstí byly všechny rychle rozptýleny a já si celkem spravil chuť po hororové E3. Začalo to sice nepovedenou K1, kde jsem v koncovce dlouhého postupu odviseného za Adamosem málo zatočil ke kontrole, skončil na zadnějším hřbetu a jen viděl Vojťáka, jak to razí přes údolí ode mě. To však byla jediná větší minela v závodě, zbytek trati jsem si moc užil, takže ani tak není důležité, že jsem třeba nezvolil úplně ideální volbu na K13, moje originální varianta konkurenceschopná nebyla a ke konci jsem se dost zasekal v kapradí. Každopádně asi TOP etapa...

V třetí etapě přichází krizový den - nejdelší etapa, pocit falešné jistoty a lenosti, že už v tom umím běhat a to je recept na katastrofu. Ta začíná postupně na K3, kde poprvé za celé vícedenní absolutně ztrácím kontakt s mapou. Pokračujeme na K6, kde se překouknu v popisem a myslím si u ní, že to není ona. Na K7 jsem jen kousek na druhé straně kupky, ale vidím kontrolu pod a nechávám se stáhnout. Na K9 vymyšlena šetřící obíhačka po bažinách, nicméně těsně před kontrolou mi dochází a poté už to není dobré. Celý jihozápadní pytlík je utrpení, které pak vrcholí výšlapem z bažiny na kopec na K17, kde jsme se s klukama shodli, že moc horších postupů jsme v životě neabsolvovali, tam se prostě přes všechny bažiny a trávu prostě nešlo vysoukat. Na konci už jsem naštvanej, frustrovanej, takže ještě K19 a pak už díkybohu cíl. Těžký...

Počasí na druhé etapě přidalo drobné zpestření v podobě neprostupné mlhy, takže nebylo vidět tak daleko dopředu a bylo potřeba víc mapovat než se jen dívat před sebe na buzolu. Stejně jako E1 opět pomalu, ale jistě a víceméně bez chyby...

Rok a půl očekávaný svátek v podobě účasti na unikátním irském OOCupu se konečně naplnil! Do první etapy vyrážíme s mírnými obavami ohledně terénu, jelikož se neprostupnost hluboké trávy na tréninku ukázala být naprosto extrémní. Naštěstí zde to celkem jde, a i když startujeme ze začátku startovky, běžet (ovšem samozřejmě nijak rychle) se místy dá. Mapově je to samozřejmě nádhera a mně se daří to obeplout si pomalu, ale bez nějakého velkého záseku...

Nedělní zkrácená byla na první pohled dokonalá. Opět luxusní terén, po dlouhé době se mi v lese běží i přes náročnou podložku opravdu dobře, po doběhu spontánní radost a spokojenost, klidně bych tam byl ještě déle. Po analýze výkonu a výsledku je to už však o něco horší. Pocitově i z hlediska adekvátních bodů bych si přál být někde o cca 2' výše. I přes nepřesnou K1 se i díky relativně kvalitní první části trati ještě těsně před K11 držím v "balíku" svých soupeřů ve výsledkové listině těsně nade mnou. Poté ovšem přichází slabší část trati - nezvládnutá riskantní dohledávka K11, špatná volba na K14 (mělo se jít spodem), horší stopa na K15 (chtělo to víc pomoct cestama, borůvčí bylo brutální), zbytečná čára hustníkem na K16 a soupeři jsou fuč, což nezachrání ani relativně povedený postup na K20. Takže opět body nejsou, ale s odstupem spíše převládá spokojenost, takhle to běžecky v lese už dlouho nešlo a snad zase někdy půjde (že by příjemné podzimní jizerské počasí?)...

Možnost poprvé si zazávodit v luxusních bedřichovských terénech jsme si prostě nemohli nechat ujít. Bylo to krásné, bylo to těžké, ale výkon a výsledek bohužel přinesl zklamání. Nejprve mě na K3 zmátl nějaký tréninkový lampion, který (jak jsem po chvíli hledání zjistil) visel kousek na kontrolou, takže jsem tam v tom nebezpečném kamenném údolí chvíli hopsal z kamene na kámen, abych se pak vrátil z druhé strany a kontrolu uviděl. Poté bohužel přichází trestuhodná paralelka na K6, myslím si, že ty vývraty nejsou v mapě, ve skutečnosti jsem na té vyšší světlince a točím doleva do bažiny. Po chvíli chození sem a tam nakonec teda kontrolu nacházím a nadávám tam jak špaček. No a hřebíček do rakve (což už teda nezachycuje GPSka, která neměla ten den a přesná byla tak do K10) byla K12, kde mě v tom šikmém seběhu svahem dolů prostě nefungovala buzola, nejdřív jsem šel moc vpravo, abych pak až moc korigoval doleva a nakonec teda ke kontrole přibíhám po průseku zleva. Tam mě dobíhá Mele, zuby nehty ho držím a utíká mi až v moři borůvčí na K16. Zbytek ok, ale samozřejmě, že body byly prostě na 45', kde jsem měl být při čistém závodě...

Stejně jako pátek je i nedělní botasový handicap po sobotní party příležitostí využít indispozice soupeřů a snížit svoji fyzickou ztrátu. Připočtěme k tomu relativně přívětivý hezký terén a parametry a ta povinnost zkusit vyběhnout nějaké body tam prostě je. Fyzicky to dle aktuálních možností šlape, první zádrhel nastává až na K15, kde dobíhám k prohlubni s kupkou, ale nevěřím, že jsem u kontroly a točím proti proudu potoka - kontrola samozřejmě při druhém náběhu schovaná za kupkou. Na K20 a trochu i těsně po ní se zbytečně zadrbávám v zeleném, hlavně ale bůhvíproč volím naprosto zbytečnou obíhačku, i když si samozřejmě v ten moment říkám, jaký nejsem génius... Mého polského soupeře tak musím během závěrečného výběhu na sběrku znovu dobíhat, alespoň mám ale nějakého tahače před sebou. I přes všechny tyto záležitosti a opětovnou ztrátu v závěrečném výběhu z toho zase po roce nějaké body jsou...

Náznaky, že sobotní long bude "speciální", jsme dostávali už po cestě na start. Šel jsem celkem brzo, takže bylo jasné, že budu ještě šlapat. Prvních pár kontrol to jakž takž jde mapově i fyzicky, ani ten les ještě neklade takový odpor, ale cítím, že to dnes nebude dobré. Psychicky mě rozebírá "seběh" na K11, kde místy v trní nejde ani jít, natož běžet. Následný stoupák po hřbetu je absolutní utrpení a hřebíček do rakve je postup na K17, kde už nasraný a unavený bůhvíproč jdu rovně. Když se pak vydrápu na kopec, běžet už nejde ani po rovině, mám náběhy na křeče a neskutečně mě to tam štve, usuzuju, že udělám něco pro své duševní (a koneckonců i tělesné) zdraví a točím to po cestě do cíle. Dnes bohužel prostě ne, ale slibuju si, že příští rok tu botasovou klasiku už dokončím...

Páteční etapa Botasu je příležitostí k slušnému výsledku ve velké konkurenci, ale zejména vždy velkým otazníkem aktuální letní formy. Pocity před startem nic moc, taktika je hlavně to nepřepálit, přesně ťukat a uvidí se. Nakonec to celkem šlo, rychlost v lese nijak závratná, krom K9 a K22 mapově ok, závěrečný stoupák k cíli nemilosrdný, ale aniž bych se koukal na trati na hodinky, povedlo se mi těsně splnit cíl pod 45' a kdyby byl ten cíl pod kopcem, mohlo to být ještě o fous lepší...

Vidina hezkého nového terénu nás na lákala den po návratu ze svatebních Alp na béčkový middle u Kralovic. Terén luxusní, mapově to byla radost, bohužel únava z týdne na horách a hlavně úmorné vedro vedly k totální fyzické paralýze a byl jsem rád, že tam v tom lese alespoň klušu. Od pětky až do cíle s OKTomem, okamžitě jsem zahodil zbytky svého ega a byl rád, že tam v tom lese mám nějakou podporu a motivaci, jen teda se nám nepovedla paralelka na K13, ale jinak ok...

Kdyby tak celá trať vypadala jako prvních pár kontrol... Síly po sobotním zdolávání hor už nejsou, cca na K7 mi dochází, a zbytek trati už je celkem trápení... Ještě předtím lehké přeběhnutí K5, naštěstí jediná chybka závodu. Na konci už jsem úplně gumovej, posledních pár kontrol nejde běžet snad ani na rovině, v cíli mám dost jak po longu. Tenhle víkend to prostě fyzicky nešlo...

Že to bude horolezení, bylo jasné z parametrů, a tak jsem se tam pokorně vydal šlapat jeden kopec za druhým... Bylo mi mizerně, alespoň mapově jsem to zvládl kromě K9 se ctí, takže s odřenýma ušima finále C...

Pouze a jen na longu se pozná, kdo má skutečně naběháno a natrénováno... Oficiálně letos teprvé druhý po Jarních skalách, je znát, že na to člověk není zvyklý. Pocity před startem (hlavně kvůli vedru) nic moc, úvodní pasáž krom jednoho směru ok, postup na K7 po cestě improvizovaný, ale asi spokojenost, nikde jsem se vyloženě nezasekal. K8-9 do mírného (!!!) kopce absolutně na limitu, vůbec mi to nechutná. K13 asi můj "nejlepší" postup za celý závod, poté začínaj přeběhy těch zařízlých údolí, 2x volím obíhačku po cestě, dolů se mi nechce, tam nakonec jdu až na K21, potřetí stejnou cestou se mi už nechtělo. Po oražení K21 moje síly končí, nastupuje pozvolný žaket a zbytek trati je už čistá bolest. Sice je to naštěstí alespoň z kopce, ale je mi blbě a nemůžu. Asfaltáž v závěru bez komentáře, měl jsem toho opravdu dost...

Kterak už poněkolikáté jedna blbá chyba udělá z nadějného závodu podprůměrný... Podmínky nebyly příznívé - lehký terén, vedro, zdaleka ne ideální fyzický projev, snad jen ty kopce tam naštěstí nebyly, nicméně i tak jsem zpětně viděno měl rozběhnuto na výsledek kolem 40' a body, co bych bral. To bych se ale na K14 nesměl tupě zavěsit na záda a být veden do chyby. Zbytek vesměs ok, na K10 jsem zbytečně přibrzdil kvůli náběhu do zeleného místo trefení cestičky. Závěr trati bolel moc, už ani na rovině nešlo běžet o moc rychleji...

Neděle měla do ideálního běžeckého výkonu daleko, ale oproti sobotě bylo o něco lépe. Zaslouženě jsem se odnominoval do céčka, vybíhal na finiš na chvostu, v lese byl klid na práci, jako v sobotu hustá síť vyšlapaných pěšinek pro usnadnění běhu i mapování (díky kluci!), tak jsem si tam tak do těch kopců supěl sám... Obíhačka na K3 jasná, K8 nekonečný obíhání kopce, zbytek už celkem příjemný...

Pěkný áčkový sprint v ne úplně neznámých Zákupech (vzpomínka na procházku městem při ubytku na MČR long 2022). Další z řady pěkných celostátních sprintů, po jednodušším začátku přichází královský postup na K12 alias nechci řešit stadion a beru to první co vidím - nemyslím, že jsem ztrácel na volbě jako spíš čistě na běhu. To se ovšem nedá říct o stavitelově špeku na K24, kde jsem se extrémně nachytal, neodhalil volbu po rovině přes zámek a plazil se do hnusného kopce ve směru od arény. Zbytek asi ok, fyzicky mi bylo celkem blbě, ale i přes obří ztrátu z toho vykřesány i nějaké body...

Závěrečná o-fáze, mapové i fyzické síly docházejí, ale zkušenosti z dosavadních tréninků už něco málo naučily. Až na K2 prokličkováno pomalu, ale čistě...

Asi zlatý hřeb celého kempu, long mě celou dobu neskutečně bavil, nebýt větší chybky na K10 a menší na K21, bylo by to v podstatě čisté...

Z orienťáckého bucket listu odškrtnuta další položka v podobě návštěvy legendárních vulkanických terénů v okolí Clermond-Ferrand. Výběr publikovaných tréninků zahajují dlouhé postupy. Střídavá úspěšnost, tempo skoro chodecké, ale jinak čistá o-radost...

V rámci rozlučky tukaní letky naplánoval svědek trochu toho o-bizárku v podobě spojeného německého a západočeského oblže. Nebudeme si nic nalhávat, na obyčejný middle to bolelo dost, špatná strava před závodem (dotované těstoviny jsme dostali příliš pozdě) způsobila po čase jeden z těch závodů bez energie. Terén ale jinak pěkný, jen ta mapa byla taková omalovánkovitá... Ale co už, hlavní byl společně strávený čas tím, co máme rádi!

Generálka na MČR, už potřetí za sebou účast na pražském nočním přeboru. Délkově skoro poctivej long, po dopoledni naštěstí ještě zůstaly nějaké síly v zásobníku, takže fyzicky můžu být spokojen, mapově skoro taky (ty azimuty!!!), nebýt nepohlídané dohledávky K5, kde pomohl až náběh z jihu od kupek, a zmatkování při odběhu od K16, kde jsem si náhodný vyšlapaný bílý pruh v lese v té tmě zaměnil za pěšinu, pak jí "ztratil" a trápení v zeleném rozřešil až náběh do oplocenky. Poté K18 marné visení Vojťáka, K20 jasná noční obíhačka a cíl. Intenzivní, náročné, nějaké symbolické body jsou, ale dycky bez těch chyb mohou být lepší...

Návrat do terénu loňského áčkového rankobraní. Na úvodních delších postupech je třeba natáhnout nohy, poté bohužel přichází katastrofální pasáž K5-8. K5 zbytečně nadběhnutá, K6 zbytečně rovně zeleným, po oražení a odběhu se raději vracím kvůli kontrole kódu, následně úplně vypadávám z koncentrace, směru a mapy a tak tak koriguju ke K7 + to samé při směru na K8. Dále už se naštěstí srovnávám, naskakuje to hezky, snad jen tu K16 jsem neměl jít tak defenzivě po žlutých pruzích okolo a prostě to kontrolovaně prorvat rovně. Ve výsledku bez těch chyb celkem okolo 2' bych byl o pár míst výš v TOP10 a na bodech, které bych si představoval, škoda...

Odpoledne to už nebylo tak kopcovaté, spíš to byl takový downhill sprint, ovšem na konci už do každého kopečku a schodů nohy bolely fest. Trať opět lehčí, výkon a výsledek podobný jako dopoledne, vyloženě jsem zvolil špatně snad jen postup na předsběrku. Závody příjemné, každopádně jak jsme si po závodě řekli na shromku, zpátky do lesů!

Po roce opět na březnové pražské sprinty, proč koneckonců nejet, když je to v podstatě za barákem. Letos naštěstí v "plné" formě bez problémů s energií, fyzicky to ale bolelo tak jako tak, nicméně čas a "výsledek" stejně jako na Jarních skalách v dosahu svých soupeřů indikují nějaký uspokojivý stav po zimě. Výsledek píšu v uvozovkách, poněvadž zafixování se na cizí kontrolu a její oražení místo mé K20 znamenají ve výsledcích zcela zaslouženě DISK. Co se týče tratě, začátek spíše lehčí, naštěstí druhá část trati přinesla i nějaké ty zajímavé volby.

Každoroční jarní reality check formy po zimě letos ve skoro stejném terénu jako předchozí dva ročníky, ale pro změnu start a cíl od Branžeže. Cítil jsem se asi tak, jak jsem předpokládal (rovina na začátku a konci rozhodně pocitově lepší než prolézání skal), při porovnání s loňskem jsem od Háječka dostal o minutu a něco méně, všichni mí soupeři víceméně buď do 2,5 minut přede mnou, nebo za mnou, takže možná výsledek lepší, než pocitově výkon, co se týče mapy, tak akorát 1' paralelka na K10, spletl jsem si obíhané kopečky. Co ale ten den stávkovalo, byla moje GPSka, postupně na trati čím dál, tím horší, až si za cca K18 už dělala úplně, co chtěla...

Když je přívětivej terén, proč nevyjet na ještě jednu F1... Návrat do prostoru loňského nočního oblže aneb druhé noční dobrodružství u Dobříše. Stejně jako loni hezké, dost rychlé, celkem obstojný výkon kazí jen 2xnenasvícená K5 a to nás jí tam lovilo víc...

Minimální kvóta dvou F1 za zimu splněna v dobře dosažitelném Krčáku, kam jsem se vydal i přes drobnou rýmičku. Byly to holt samé cestovky, ale i to se počítá...

Super nápad a realizace - nakombinovat klasický indoor s jemnou mapařinkou na tribuně stadionu. Vevnitř trochu překvapila nutnost otevírat si dveře a obecně bylo trochu stísněno (i když asi štěstí, že jsem startoval hned na začátku), venku zas pro změnu bylo extrémně namrzlo, takže maximální opatrnost. Vesměs jsem vše zvládl bez zaváhání, což v nabité konkurenci stačilo na velkou bednu...

Po třech letech návrat na Kozla a opět v Posázaví s cestou vlakem na start. Tentokrát to nebylo tak dramatické (na kontrolách byly krom krabiček i fáborky, takže byly vidět), vedoucí skupinka mi utekla při atletice na K2, výšlap na K3 asi nejhorší místo závodu, seběh z K4 zasněženým zamrzlým korytem naopak ten nejkrásnější. Kontrola X sebrána na postupu K9-10, asi se to mělo jít podél dálnice jako 6-X-7. V závěru stojí za zmínku už snad jen přeběhnutí K13, zbytečná opatrnost při obíhačce na K16 a třešnička na dortu v podobě brodění potoka celými Mirošovicemi... Zážitků dost, trénink poctivej!

Co jiného dělat o volném lednové sobotě, než jet kousek za Prahu na pořádnou zimní ligu sloužící i jako warm-up před očekávaným návratem na Kozla. Hromaďák v 10:00 z návsi, vepředu se tvoří čelní skupinka, se kterou úspěšně podbíháme první kontrolu a zároveň uzlovku (mezitím zjišťuju, jak jsem to už dopředu vyhrál, když jsem si vzal na ty zledovatělé cesty hřeby a ostatní kloužou). Na náš motýlek odbíháme už jen ve dvou s Jardou Sedláčkem, se kterým to nakonec táhneme až do cíle. Já jsem trochu přesnější a lepší v postupech, on to zase vždy dotahuje během. V závěru lehce zrychluje, já už jen visím a vzápětí za ním dobíhám do cíle, totálně spokojenej, páč se běželo celkem dobře, počáteční ztuhlost byla někde cestou cca na šestku rozběhnuta. K mému překvapení jsme ale nebyli vedoucí dvojicí, holt vyhrála zkušenost...

Jako svoji první F1 letošní zimy jsem neomylně vybral naprosto plochý lesík u Lysé nad Labem, kde jsem loni nemohl běžet Mrazákovu PZL. Mapa veskrze pochybná, noční azimuty moc nejdou, ukrutná zima, podložka překvapivě klade docela odpor (zmrzlý mech se při došlapu tak nějak pomalu propadá) a když náhodou nevíš, kde seš, je celkem problém se v tom velkém ničem dohledat. Sečteno a podtrženo, těch kliček je tam dost, za zmínku stojí snad jen K11, kde jsem se na K10 zařadil do vláčku a čekal, že mě dovede na další kontrolu, jenomže chyták, kategorie B naši jedenáctku úspěšně vynechává a já tak tak na poslední chvíli točím. Vlastňák dne pak robím na K18, když si na sedmnáctce úspěšně nastavuju azimut K18-K19, dobíhám na vidlici cest a vše mi docházi až po notné chvíli. Po hodině v cíli toho mám dost...