Welcome to my digital orienteering map archive!

Pouze a jen na longu se pozná, kdo má skutečně naběháno a natrénováno... Oficiálně letos teprvé druhý po Jarních skalách, je znát, že na to člověk není zvyklý. Pocity před startem (hlavně kvůli vedru) nic moc, úvodní pasáž krom jednoho směru ok, postup na K7 po cestě improvizovaný, ale asi spokojenost, nikde jsem se vyloženě nezasekal. K8-9 do mírného (!!!) kopce absolutně na limitu, vůbec mi to nechutná. K13 asi můj "nejlepší" postup za celý závod, poté začínaj přeběhy těch zařízlých údolí, 2x volím obíhačku po cestě, dolů se mi nechce, tam nakonec jdu až na K21, potřetí stejnou cestou se mi už nechtělo. Po oražení K21 moje síly končí, nastupuje pozvolný žaket a zbytek trati je už čistá bolest. Sice je to naštěstí alespoň z kopce, ale je mi blbě a nemůžu. Asfaltáž v závěru bez komentáře, měl jsem toho opravdu dost...

Kterak už poněkolikáté jedna blbá chyba udělá z nadějného závodu podprůměrný... Podmínky nebyly příznívé - lehký terén, vedro, zdaleka ne ideální fyzický projev, snad jen ty kopce tam naštěstí nebyly, nicméně i tak jsem zpětně viděno měl rozběhnuto na výsledek kolem 40' a body, co bych bral. To bych se ale na K14 nesměl tupě zavěsit na záda a být veden do chyby. Zbytek vesměs ok, na K10 jsem zbytečně přibrzdil kvůli náběhu do zeleného místo trefení cestičky. Závěr trati bolel moc, už ani na rovině nešlo běžet o moc rychleji...

Neděle měla do ideálního běžeckého výkonu daleko, ale oproti sobotě bylo o něco lépe. Zaslouženě jsem se odnominoval do céčka, vybíhal na finiš na chvostu, v lese byl klid na práci, jako v sobotu hustá síť vyšlapaných pěšinek pro usnadnění běhu i mapování (díky kluci!), tak jsem si tam tak do těch kopců supěl sám... Obíhačka na K3 jasná, K8 nekonečný obíhání kopce, zbytek už celkem příjemný...

Pěkný áčkový sprint v ne úplně neznámých Zákupech (vzpomínka na procházku městem při ubytku na MČR long 2022). Další z řady pěkných celostátních sprintů, po jednodušším začátku přichází královský postup na K12 alias nechci řešit stadion a beru to první co vidím - nemyslím, že jsem ztrácel na volbě jako spíš čistě na běhu. To se ovšem nedá říct o stavitelově špeku na K24, kde jsem se extrémně nachytal, neodhalil volbu po rovině přes zámek a plazil se do hnusného kopce ve směru od arény. Zbytek asi ok, fyzicky mi bylo celkem blbě, ale i přes obří ztrátu z toho vykřesány i nějaké body...

Závěrečná o-fáze, mapové i fyzické síly docházejí, ale zkušenosti z dosavadních tréninků už něco málo naučily. Až na K2 prokličkováno pomalu, ale čistě...

Asi zlatý hřeb celého kempu, long mě celou dobu neskutečně bavil, nebýt větší chybky na K10 a menší na K21, bylo by to v podstatě čisté...

Z orienťáckého bucket listu odškrtnuta další položka v podobě návštěvy legendárních vulkanických terénů v okolí Clermond-Ferrand. Výběr publikovaných tréninků zahajují dlouhé postupy. Střídavá úspěšnost, tempo skoro chodecké, ale jinak čistá o-radost...

V rámci rozlučky tukaní letky naplánoval svědek trochu toho o-bizárku v podobě spojeného německého a západočeského oblže. Nebudeme si nic nalhávat, na obyčejný middle to bolelo dost, špatná strava před závodem (dotované těstoviny jsme dostali příliš pozdě) způsobila po čase jeden z těch závodů bez energie. Terén ale jinak pěkný, jen ta mapa byla taková omalovánkovitá... Ale co už, hlavní byl společně strávený čas tím, co máme rádi!

Generálka na MČR, už potřetí za sebou účast na pražském nočním přeboru. Délkově skoro poctivej long, po dopoledni naštěstí ještě zůstaly nějaké síly v zásobníku, takže fyzicky můžu být spokojen, mapově skoro taky (ty azimuty!!!), nebýt nepohlídané dohledávky K5, kde pomohl až náběh z jihu od kupek, a zmatkování při odběhu od K16, kde jsem si náhodný vyšlapaný bílý pruh v lese v té tmě zaměnil za pěšinu, pak jí "ztratil" a trápení v zeleném rozřešil až náběh do oplocenky. Poté K18 marné visení Vojťáka, K20 jasná noční obíhačka a cíl. Intenzivní, náročné, nějaké symbolické body jsou, ale dycky bez těch chyb mohou být lepší...

Návrat do terénu loňského áčkového rankobraní. Na úvodních delších postupech je třeba natáhnout nohy, poté bohužel přichází katastrofální pasáž K5-8. K5 zbytečně nadběhnutá, K6 zbytečně rovně zeleným, po oražení a odběhu se raději vracím kvůli kontrole kódu, následně úplně vypadávám z koncentrace, směru a mapy a tak tak koriguju ke K7 + to samé při směru na K8. Dále už se naštěstí srovnávám, naskakuje to hezky, snad jen tu K16 jsem neměl jít tak defenzivě po žlutých pruzích okolo a prostě to kontrolovaně prorvat rovně. Ve výsledku bez těch chyb celkem okolo 2' bych byl o pár míst výš v TOP10 a na bodech, které bych si představoval, škoda...

Odpoledne to už nebylo tak kopcovaté, spíš to byl takový downhill sprint, ovšem na konci už do každého kopečku a schodů nohy bolely fest. Trať opět lehčí, výkon a výsledek podobný jako dopoledne, vyloženě jsem zvolil špatně snad jen postup na předsběrku. Závody příjemné, každopádně jak jsme si po závodě řekli na shromku, zpátky do lesů!

Po roce opět na březnové pražské sprinty, proč koneckonců nejet, když je to v podstatě za barákem. Letos naštěstí v "plné" formě bez problémů s energií, fyzicky to ale bolelo tak jako tak, nicméně čas a "výsledek" stejně jako na Jarních skalách v dosahu svých soupeřů indikují nějaký uspokojivý stav po zimě. Výsledek píšu v uvozovkách, poněvadž zafixování se na cizí kontrolu a její oražení místo mé K20 znamenají ve výsledcích zcela zaslouženě DISK. Co se týče tratě, začátek spíše lehčí, naštěstí druhá část trati přinesla i nějaké ty zajímavé volby.

Každoroční jarní reality check formy po zimě letos ve skoro stejném terénu jako předchozí dva ročníky, ale pro změnu start a cíl od Branžeže. Cítil jsem se asi tak, jak jsem předpokládal (rovina na začátku a konci rozhodně pocitově lepší než prolézání skal), při porovnání s loňskem jsem od Háječka dostal o minutu a něco méně, všichni mí soupeři víceméně buď do 2,5 minut přede mnou, nebo za mnou, takže možná výsledek lepší, než pocitově výkon, co se týče mapy, tak akorát 1' paralelka na K10, spletl jsem si obíhané kopečky. Co ale ten den stávkovalo, byla moje GPSka, postupně na trati čím dál, tím horší, až si za cca K18 už dělala úplně, co chtěla...

Když je přívětivej terén, proč nevyjet na ještě jednu F1... Návrat do prostoru loňského nočního oblže aneb druhé noční dobrodružství u Dobříše. Stejně jako loni hezké, dost rychlé, celkem obstojný výkon kazí jen 2xnenasvícená K5 a to nás jí tam lovilo víc...

Minimální kvóta dvou F1 za zimu splněna v dobře dosažitelném Krčáku, kam jsem se vydal i přes drobnou rýmičku. Byly to holt samé cestovky, ale i to se počítá...

Super nápad a realizace - nakombinovat klasický indoor s jemnou mapařinkou na tribuně stadionu. Vevnitř trochu překvapila nutnost otevírat si dveře a obecně bylo trochu stísněno (i když asi štěstí, že jsem startoval hned na začátku), venku zas pro změnu bylo extrémně namrzlo, takže maximální opatrnost. Vesměs jsem vše zvládl bez zaváhání, což v nabité konkurenci stačilo na velkou bednu...

Po třech letech návrat na Kozla a opět v Posázaví s cestou vlakem na start. Tentokrát to nebylo tak dramatické (na kontrolách byly krom krabiček i fáborky, takže byly vidět), vedoucí skupinka mi utekla při atletice na K2, výšlap na K3 asi nejhorší místo závodu, seběh z K4 zasněženým zamrzlým korytem naopak ten nejkrásnější. Kontrola X sebrána na postupu K9-10, asi se to mělo jít podél dálnice jako 6-X-7. V závěru stojí za zmínku už snad jen přeběhnutí K13, zbytečná opatrnost při obíhačce na K16 a třešnička na dortu v podobě brodění potoka celými Mirošovicemi... Zážitků dost, trénink poctivej!

Co jiného dělat o volném lednové sobotě, než jet kousek za Prahu na pořádnou zimní ligu sloužící i jako warm-up před očekávaným návratem na Kozla. Hromaďák v 10:00 z návsi, vepředu se tvoří čelní skupinka, se kterou úspěšně podbíháme první kontrolu a zároveň uzlovku (mezitím zjišťuju, jak jsem to už dopředu vyhrál, když jsem si vzal na ty zledovatělé cesty hřeby a ostatní kloužou). Na náš motýlek odbíháme už jen ve dvou s Jardou Sedláčkem, se kterým to nakonec táhneme až do cíle. Já jsem trochu přesnější a lepší v postupech, on to zase vždy dotahuje během. V závěru lehce zrychluje, já už jen visím a vzápětí za ním dobíhám do cíle, totálně spokojenej, páč se běželo celkem dobře, počáteční ztuhlost byla někde cestou cca na šestku rozběhnuta. K mému překvapení jsme ale nebyli vedoucí dvojicí, holt vyhrála zkušenost...

Jako svoji první F1 letošní zimy jsem neomylně vybral naprosto plochý lesík u Lysé nad Labem, kde jsem loni nemohl běžet Mrazákovu PZL. Mapa veskrze pochybná, noční azimuty moc nejdou, ukrutná zima, podložka překvapivě klade docela odpor (zmrzlý mech se při došlapu tak nějak pomalu propadá) a když náhodou nevíš, kde seš, je celkem problém se v tom velkém ničem dohledat. Sečteno a podtrženo, těch kliček je tam dost, za zmínku stojí snad jen K11, kde jsem se na K10 zařadil do vláčku a čekal, že mě dovede na další kontrolu, jenomže chyták, kategorie B naši jedenáctku úspěšně vynechává a já tak tak na poslední chvíli točím. Vlastňák dne pak robím na K18, když si na sedmnáctce úspěšně nastavuju azimut K18-K19, dobíhám na vidlici cest a vše mi docházi až po notné chvíli. Po hodině v cíli toho mám dost...