Welcome to my digital orienteering map archive!

Před nedělním závodem jsem spíš než z unavených nohou měl strach z toho, jak to půjde s tím naraženým palcem. Naštěstí pomohla tabletka Nalgesinu a mohlo se jít na věc. A teda že to byl zážitek - poctivá brutální klasika, souboj s přírodou, ale i sám se sebou. Bylo to v mnoha ohledech kopcovatější, delší, náročnější, víc v terénu, stejně jako v sobotu na tom bylo krásné to, že klidně půl hodiny v kuse člověk nepotkal ani živáčka a byl jen sám proti staviteli. Co se týče voleb, asi jsem mohl volit lépe - K2 bylo lepší zleva (ale mně se tam fakt nechtělo), K4 hned takhle zkraje stavitelova pomsta kolmo do kopce), K5 na poslední chvíli vymyšlena obíhačka po cestě (naprosto tragicky špatně). K7 tou samou cestou zpátky na hřeben a po oražení kontroly cca 70' mám dost... Zbytek už trochu trápení, ale tím, že nemůžu a do kopců chodím, tak nikdy nejdu na limit. Na dlouhém postupu se do bolavého palce uhodím klackem, už ani po té cestě běžet moc nejde, koukám na hodinky, pod dvě hoďky to nestlačím, no co už, aspoň už jsem skoro v cíli. Jak tyhle terény a klasiky moc nemusím, tak tenhle poctivý orienťák měl minimálně můj respekt...

Nad mým výkonem na přeloženém mistrovství visel strašák v podobě předchozích dvou týdnů se střídavou rýmičkou, což vyvrcholilo na v podstatě obejitém oblastňáku v Nedamově. Naštěstí jsem se dal dohromady, pořádně se před závodem posilnil a podal asi své současné klasikové maximum. Jediné výrazné problémy na relativně dost cestovkové trati (což mi vesměs vyhovovalo) přišly na K2, kde jsem se přehlédl a vzal delší cestu ke kontrole místo přímější pěšiny, a na odběhu od K7, kde jsem si zas po nějaké době nakopl palec (při závodě jsem to ještě díky adrenalinu jakž takž rozběhl a doběhl, horší to bylo poté). Jinak ale spokojenost, postup do finále B byl vzhledem k nízkému počtu přihlášených předem garantován a šlo tak jen o startovní pozici na neděli...

Zpětně naprosto správně jsem se odnominoval do béčkového družstva. Taktika do závodu je jasná - jít co nejdéle podlahu a pak se uvidí... Na začátku visím Milana Malačku, vzhledem k velmi rozdílnému větvení ho pak už jen párkrát zahlédnu před sebou, než mi zhruba v půlce závodu nadobro mizí. Ještě předtím ale přichází na K3 první větší zkrat, spletl jsem si ty zelenožluté proužky a místo oplocenky na čáře dobíhám k hustníkopasece hodně vlevo = zbytečně od čáry. Dalších pár kontrol pohlídáno a přichází otočka, kde mě za a) dobíhá Standa Morký, a za b) dochází. Následně v kyslíkáči a visení Standy přichází druhý zkrat, kdy razíme K16 a já si chvíli myslím, že jsme už na K17 a začíná dlouhý postup zpět k aréně. Vyrážím za Standou k jeho farstám a úplnou náhodou si všímám, že musím ještě na sedmnáctku. Točím tedy ostře (až zbytečně) doleva, dobíhám na cizí farstu a až poté na tu svou, a aby toho nebylo málo, tak následně absolutně nezvládám odběh směr cestovka, přidávám si terén a na cestu nabíhám až dost pozdě. Cestovka je velký test vůle, stejně tak následný divácký úsek, po kterém je potřeba ještě zvládnout pytlík. S trochou štěstí vidím vlevo od sebe lampion té ošemetné jámy, pak už si to hlídám a v naprostém vyčerpání dobíhám na předávku.

Už tradičně o prestižním štafetovo-klubovém mistrovském víkendu trávím sobotu průzkumem terénu v MIXu. Hezký terén, trať, příjemně svižné proběhnutí i s těmi pár zaváháními...

Generálka před družstvama dopadla... řekněme na dvojku. Výkonu (a potažmo i výsledku) pomohl charakter terénu a trati (jako vždy můj oblíbený zavřený kamínkový terén na relativní rovině), mohly být i slušné bodíky, ale to bych to musel jít čistě a neudělat tam těch pár bot - K9 záměr nedotažená (a asi zbytečná) zkracovačka mimo cestu + oplocenka zprava; K11 nedočtený popis a hledání kontroly na druhé straně keře; K12 utahanej postup s dohledávkou o kopec a kámen dříve; K18 jsem myslel, že jsem na postupu moc vpravo, šel doleva a opak byl pravdou; a konečně další směrovka a chvilkové zaváhání na K21. Ale chyby dělali všichni, takže to nakonec není tak znát...

Na to, že jsem ráno pomalu ani nemohl vstát z postele a nohy bolely jak po stominutové klasice, tak to zas jednou kupodivu v tomto stavu šlo. Lépe posilněn jsem se vydal na stíhačku z úplného chvostu startovního pole, kde jsem se k mému překvapení setkal s JKem. Na moje poměry jsem do toho mohl trochu šlápnout, JK mi sice chvílemi utíkal, ale poté jsem ho zase v dohledávkách stahoval. Sbírali jsme další a další lidi a nakonec doběhli do cíle opět skoro společně. Na můj vkus tam ale zas dnes bylo příliš moc myšek (K1, postup na K3, schovaná kontrola na K12, postup na K16, dohledávka K18), ale já byl především rád, že můžu běžet...

Rozčarován "výkonem" ze sprintu jsem si začal uvědomovat, že mě toho dne čekají ještě štafety, a ještě k tomu bůhvíproč první úsek. Nastoupil jsem k mapám jako vepř na porážku očekávaje pokračování z dopoledne, k čemuž také ještě po cestě na mapový start došlo. V nádrži prázdno a přede mnou osm kilometrů utrpení. Po cestě se mi několikrát chtělo brečet, naštěstí asi ve dvou třetinách tratě se to trochu zlepšilo a já aspoň mohl do toho cíle doklusat...

Tak na sprintu se mi to tedy snad ještě nikdy nestalo... Před startem jsem byl připravený na ledacos, ale rozhodně ne na to, že mně už po cca třech minutách běhu začne tak neskutečně bolet celé tělo a nebudu schopný běžet v byť symbolickém tempu. Byl jsem tak v háji, že jsem prostě na K8 musel zastavit a po chvíli se rozhodnout, že závod pouze doklusám. Bylo to potupné, skličující, ale nedalo se nic dělat...

Nedělní klasika byla dle očekávání tradiční bojovkou o přežití a dokončení se ctí. Na jedničku se mi z nějakého důvodu líbí obíhačka po silnici a tak drtím asfalt a pípám první kilák za 4:04. Dlouhý postup na K3 řeším zpětnou analýzou teoreticky správně, i když jsem na začátku moc nahoře a nechce se mi dolů do údolí. Následný kopec pak poslušně ťapu a nechápu, jak to někdo může celé běžet. Otočka v krásném horském lese, následuje pohled do mapy na K6 a rozhodnutí, že když už zase ťapat, tak přímo vzhůru, což se opět zpětně ukazuje jako nejrychlejší volba, ačkoliv jsem samozřejmě jeden z nejpomalejších. K7 se mi nechce jít zespoda od silnice, tak jdu kompromis a na lehce stoupající cestě chroustám GTčko a řeším K9. Tam nakonec vyhrála totální obíhačka i přes vystoupané metry navíc (v osudí byla ještě středolevá varianta krouhnutí údolí + pěšiny v hustnících), v koncovce můj zavařený mozek odbočuje zbytečně brzo z cesty, dostávám se nad skaliska nad pasekou, v tu chvíli křečuju, tak se protahuju a u toho kochačka a výhledy, potupně se vracím na cestu a konečně dopajdávám na K9. Zbytek trati zcela o síle vůle, raději ani nekoukám na hodinky, jak dlouho už běžím, nakonec tedy těsně nepokořen klub 100'. Dokončeno, tady o výsledek bojovat nemůžu, jak jsem psal, jde o čest.

Na áčkách v místě svého prvního áčkového vítězství na krátké před 12 lety jsem prostě nemohl chybět, stálo to i za tu dlouhou štreku za hory na Moravu. Krátká byla tentokrát na programu v sobotu, a koncept závodu - technický downhill middle částečně v zeleném - mi nemohl víc vyhovovat, už to je taky jedna z mála příležitostí, kdy jsem konkurenceschopný. A výsledek (potažmo výkon)? Dobrý, ale mohlo být i lepší - váhání na trojku (+20''), paralelka na čtyřku (+20'') a trestuhodné nepohlídání a přeběhnutí K9 (+30'') pohřbily šance na lepší výsledek a taky nějaké slušné body. Ale jinak spokojenost, na rozdíl od letních závodů v tom výkonu byla aspoň špetka života a nasazení.

Nedělní výkon na chvostu handicapu byl jedním velkým otazníkem, nakonec to ale v rámci možností nějak šlo. Moc tomu teda nepomohl pád a natržená holeň pod kolenem na postupu na K2 (měl jsem obíhat?), což jsem ale nějak rozběhl a v následné ťukačce dobíhám kluky z TBM a OPI. Na dlouhém postupu jdu rovně a cukám jim, poté je čas od času vidím v nějakém protiběhu a doufám, že se vychybují. Bohužel od K13 jde trať v můj neprospěch až skoro do cíle pouze do kopce, vlčáci se zjevují za mnou a v tom nejhorším momentu u K17, kde jim v tom vysokém borůvčí do mírného kopce prostě nestačím, mi nadobro zdrhaj. Přesně v tu chvíli mi došlo, a tak jsem ten zbytek indiánským během do cíle nějak dotlačil.

Úvod sobotního longu byl jako v poslední době snad všude ve znamení konzervativního klasikového tempa a naděje, že třeba do cíle někde na trati nevytuhnu. No, nestalo se, krize přichází akorát po oražení K14 a aby toho nebylo málo, hřebíček do rakve morálky zatluče naprosto bizarní vlastňáček na K17, kde jsem si spletl cestičky, myslel, že běžím po té horní a skončil 5 vrstevnic pod kontrolou. Od té doby už to bylo jen jedno velké trápeníčko...

Totální fiasko, jeden z nejhorších výkonů, co jsem kdy podal... To vše se mi honilo hlavou po doběhu první etapy Interkompasu. Proč? Čím to bylo, že kromě toho, že se mi běželo naprosto otřesně a dostavil se známý pocit prázdna z mnoha dřívějších závodů, tak jsem v tom lese pobíhal jak splašený a kupil chybu za chybou? Můžu se vymlouvat na přeplácanou divnou mapu? Možná částečně, zdaleka ne úplně. No popořadě: naprosté nepochopení mapy v oblasti K2 a potupné obíhání po asfaltce, paralelka na K3, úhyb na K7, zmatené pobíhání sem a tam cestou na K11, tak tak zachráněný směr na K12... Bylo toho prostě ten den víc, než je zdrávo.

V neděli už byl na programu naštěstí "jen" závěrečný middlík po Suchými skalami, takže kromě pár standardních zalamováků kolmo nahoru nebyl terén oproti Drábovně nijak zvlášť fyzicky náročný a i délka napovídala, že dnes se trpět naštěstí nebude. To bychom tedy měli, nicméně jsem zas pro změnu začal dělat chyby (holt to nebylo mapováníčko od skály ke skále jako v předchozích etapách). Královský vlastňák přišel v otočce na konci mapy, kdy jsem si na K9 řekl, že jdu na K11 a fičel z kopce dolů. Podezřelé nalezení K11 a následná kontrola mapy při odběhu naštěstí minelu odhalily. Ke konci pak ještě přišly jedna paralelka na K24 (zmátly mě vyšlapané cestičky a to, že údolíčko začínalo až nade mnou) a jedna směrovka na K27. Jinak to bylo celkem pěkné, myslím, že i přes specifičnost terénu ho většina závodníků po dvou skalních dobrodružstvích ocenila...

Slovní spojení "klasika na Drábovně" ve mně vyvolávalo mírné obavy už od zveřejnění parametrů, které vzbuzovaly respekt. Bylo jasné, že tohle bude o tom jen to se ctí dokončit a přežít a už tak od K9 bylo jasné, že to bude hodně velký boj, který jsem sice po dvou hodinách vyhrál, ale stálo mě to všechno...

Po čtyřech letech opět natěšen na ochutnávku mýtické Drábovny, se vzpomínkami na její krásu se ovšem pojí i neskutečná fyzická náročnost (možná nejtěžší v ČR). Cíl tak byl jasný - jít klidně pěšky, ale čistě. To se povedlo, bylo to opět nádherné, spokojenost...

Nohy už bolely a nechtěly, nicméně ještě byl na programu závěrečný handicap, pro zpestření s naprosto šílenými výškovými parametry. Start s Cášem, mydlíme to spolu cca ke K2, poté začínám do kopců logicky zaostávat, během výšlapu na K4 mě předejdou/předběhnou i zbylí soupeři startující okolo mě, se kterými se úplně nemůžu měřit, a tak nekonečným traversem na K5 začínám kopec obíhat již sám. Při následném dalším výšlapu K6-9 za sebou cítím dalšího Poláka, na K11 jsme již spolu, K12 jdu o něco lépe a razím před ním. Na K13 plán záměrná chyba doleva, pěšinka a z ní vidím kontrolu. Jenže ouha, kontrola je pěkně zašitá a navíc výš nad trailem, než se zdá z mapy, takže chvíli zmatkuju, kontroluju se podle paseky dole a mezitím Polák razí přede mnou. Následuje mohutná stíhačka s vědomím, že jde víceméně stejně bídné tempo jako já, takže pustit ho jen tak prostě nemůžu. K20 jdu více seshora, furt pár desítek metrů pozadu, což se mi stává osudným, najednou sám brejlím do mapy u toho kamene nahoře, co taky vypadal jako sráz a Polák je fuč. Nevzdávám to, valím dál a jsem odměněn, znova se setkáváme na další kontrole, kterou razím o něco dříve. Nasazuju a do sjezdovky ke K22 vyvíjím raketové chodecké tempo. Náskok hlídám a přes traily a bažiny sbíhám do cíle.

Vrchol celé akce a královská etapa přišly v sobotu v podobě naprosto luxusního horského downhill middlu. Na kopec jako v E2 lanovkou, první kontroly v hustníku s těžkým respektem promapováno, stejně mě před K4 dobíhá o 2' Pepa Kubeček. Valíme na K5, náběh do zeleného hodně na random, tak tak visím oranžový dres, v dohledávce váháme, já o trochu méně a nacházím se na vedlejší světlině. K6-8 se ujímám iniciativy, do kopce K9-10 naopak dostávám a jsem sám. Postup na K11 byl (ač to z mapy nevypadá) jedním z nejnáročnějších postupů snad v životě, kombinace hustníků, trailů a všemožného horského bordelu s vypětím sil i přes myšku v dohledávce zvládám. Následný seběh ze sjezdovky je pěkný hnus, na trailech už to jde líp. Na K12 kupodivu znova Pepa, avšak jeho rychlost je úplně jiná. K14 zachráněná paralelka, K15 trestuhodná lenost a zasloužený trest v podobě plazení se kolmo do kopce. Posledních pár kontrol v seběhu a cíl. Úžasný zážitek - 10/10!

Druhý den nás čekala výživná horská klasika na hřebenech. Taktika byla jasná - nikde se nezadrbat, do kopců se šlape, cíl je daleko a ještě zbývají dvě etapy. Vše se vesměs podařilo dodržet, někde kličky byly (K13, K19, K20), ale snad kromě té poslední jsem všude celou dobu tušil, kde zhruba jsem. Byly výhledy, bažiny, bylo to krásné, bylo to těžké...

Sudety Cup zahájen příjemným middlíkem alá lehčí Kunčice/Vojtíškov. Průběžnost daleko lepší než při předešlých trénincích v polských Orličkách, technicky to mohlo být klidně o něco těžší, ale takhle na úvod tak akorát. Až na zbytečné brodění smrčků u K6 mapově ok, fyzicky se po soustředění v týdnu podařilo jakž takž zregenerovat a na těch pár vyšlapaných kopců prostě nemám...

Na startu nedělní etapy se nás v malém časovém okně na konci handicapu sešlo celkem dost. Nohy už moc nic dělat nechtěly, ale nedalo se nic dělat, muselo se závodit. Po úvodní otočce v hustníku vykrystalizovala čtveřice já, Sláma, Bořil, Matula. Visím na gumě, po oražení K9 už mi utíkají nadobro, navíc v půlce postupu zazmatkuju, myslím si, že jdu na K18 a než si uvědomím, co se děje, jsem sám. Poté nesmyslně krosím dvě nechutně zarostlé paseky a před K10 se přidávám k tandemu Zimmerman, Laciga. Kluci maj na rozdíl ode mě lepší den a v mírném stoupání ke K16 se mi postupně vzdalují. Dolů z kopce to ještě nevzdávám, před K18 je vidím daleko před sebou na cestě, jenže hned potom to zazdívám paralelkou (ta úzká bažina vypadala jako ten průsek opodál). Naštěstí mě už nikdo jiný nedoběhl a po pár posledních kontrolách naštěstí v cíli...

Sobotní klasika byla jeden dlouhý steeplechase, podložka oproti E1 ještě o něco náročnější, typicky vysočinská. Mé tempo obzvlášť v terénu nebylo nijak závratné, na cestách to místy šlo o něco lépe. Jediný větší kiks přišel před K16, nespočítal jsem správně přeběhlé cesty a spletl si světliny. Jinak teda když koukám na ty čáry, tak se zpětně musím pochválit za obstojnou práci s buzolou...

Na úvod Botasu klasický middlík u shromka, pořadatelé letos potěšili relativně plochým terénem, o to víc klacků a bordelu pod nohama (o tom příště). Mapově pohlídané celkem bez chyb, fyzicky jsem byl hrozně zadřenej a nemohl se rozběhnout...

Krátká den po klasice v tomto pořadí je vždycky velký špatný, ten den umocněno naprosto nesnesitelným vedrem a dusnem. Bohužel se nešlo do prostoru JWOC štafet, ale middlu, takže zase krosení desítek rýh a údolíček. Bavilo mě to, to jo, jen ta šťáva v nohách trochu chyběla a byl jsem rád, že jsem se ve zdraví dostal do cíle. Jo a někdo si zapomněl s sebou nabíječku na hodinky, tak mu v půlce zdechly...

Fandění českým juniorům na middlu předcházela tahleta monstrozita - parametry spíše ČP než pohodové vícedenní. Rozběhnuto pohodovým klasikovým tempem, ze začátku se mi šlo i celkem dobře, s nabývajícími kilometry to ale šlo hůř a hůř. Trať i docela pěkná, dobrý mix delších voleb a kratších otoček v rýhách, ale teda na konci už jsem mlel z posledního a v cílí se z polobezvědomí sbíral celkem dlouho...

Možnost proběhnout se na Lískovci - jednom z nejhežčích terénů u nás - jsme si prostě nemohli nechat ujít, i když se jednalo o Veteraniádu, což znamenalo účast ve veřejném závodě. Nakonec to bylo ještě dobře, páč závodit bych v tom nesnesitelném horku opravdu nechtěl a víceméně to toho dne dle stavu noh a těla ani moc nešlo. Celou dobu klusačka a kochačka, v závěru už nohy docela vypovídaly službu, ale se ctí jsem dokončil a o fous porazil nejmenovanou českou reprezentantku :)

Yes! Konečně zas po několika protrápených měsících klasika, kde nevytuhnu a běží se mi celou dobu relativně dobře. Orličky s mírnějšími táhlými kopci na to byly asi ideální a ono to najednou kupodivu šlo. Po přeběhu už se dostavil tradiční utavený klasikový mozek, viz kličky na postupu K17 + divný směry na K21 a K23, ale teda nějak jsem to doklepal, jako vždy vyčerpán, ale tentokrát naštěstí maximálně spokojen.

Krásný a těžký middle, na áčka v Orličkách jsem se těšil moc. Trať mohla být i o kapánek těžší, ale i tak jsem se nevyhnul zbytečným chybám (přeběhnutá K2 - uviděl jsem sousední kontrolu; nezvládnutý směr na K13). Další porci minut jsem dostal klasicky fyzicky, kopce nešly a bolely (stavitelova pomsta zarostlou loukou na K15!!!). Kolem a kolem, mohlo to být lepší, ale zas ne o moc...

Finále bylo mapově o něco zajímavější, pocitově se mi snad běželo o něco lépe než v kvaldě. Na první pohled standardní dobrý výkon, při bližším zkoumání odhaleno až moc drobných nepřesností a zaváhání (směr na K3, nejistota v dohledávce K7, špatný odběh K11 a K15, zbytečně zakulacený postup K17). Takže naštěstí žádné větší boty, ty už si v tom lese nemůžu dovolit, ale k ideálu bylo daleko, takže jako v sobotu výkon i výsledek standard, body taktéž.

Krátká na Sklárně představovala způsob, jak si konečně vyběhnout nějaké slušné lesní body... Sobotní kvalda nádherná, ale neskutečně letecká, to byly dostihy. Od K2 v tandemu s DM, vždy mi trochu uteče, já přesnější dohledávkou dobíhám, finálně mi utíká až na K14. Na K16 mě konečně dobíhá Roudňák a za ním hned Mára, za kterého se zavěšuju, jsem rád, že už nemusím mapovat a vezu se do cíle. Fyzicky to bylo spíš horší, nemohl jsem se rozběhnout, mapově až na pár horších směrů (K3, K13) docela ok. Výkon a výsledek standard, finále C očekávatelné, body vyběhnuty.

Nedělní patnáctikilometrový long, byl už po sobotní dvoufázi čistě bojovkou o dokončení. Chyby ani špatné volby tady už neřeším, zas o tolik lepší by to bez nic nebylo. Terén a podložka kladly těžký odpor, a tak někde kolem K14 přišla krize, kterou plně nezachránila ani dvě GTčka ve zbytku trati. Od té doby už to byl boj o přežití, střídavě rozeběhnutí se na cestách a šourání se travou a borůvčím, resp. překračování klacků a klád v terénu. Na konci došlo i na náběhy na křeče, a tak jsem byl po necelých dvou hodinách rád, že jsem se konečně ocitnul na cílové louce, mrtev, ale živ...

Totální fiasko... Takhle nesoustředěnej a nekontrolovanej výkon už jsem dlouho nepodal, achjo. K1 trestuhodně odfláklá, nenapojil jsem se na tu vodoteč; K10 ukázková paralelka, jdu průsekem a vlevo bude kámen, jen teda průsek nebyl v mapě a kontrola nebyla moje; K15 nepohlídaný směr za Kosákem; K18 se štestím, ale tam se nebylo prostě čeho chytit; K20 zbytečně překonaný val; K25 jsem se nechal stáhnout Uhlíkem, myslel jsem, že jde to co já. V cíli naštvanej, nohy sice po dopoledni ještě naštěstí jakž takž šly, ale mapově tohle mělo být prostě daleko lepší...

Náročný béčkový víkend byl zahájen dopoledním sprintem. Terén dostačující, trať tak akorát dlouhá, přiměřeně náročná. Fyzicky asi můj standard (i když teda ten kopec do cíle dal pořádně zabrat), mapově jsem taky snad nic nezazdil, hlavně něco vymyslet. Ztrátu do dvou minut beru všema deseti, a tak mám pro letošek další bodíky...

Skoro přesně po roce na místě činu, kde jsem bohužel loni kvůli zlomenině nemohl běžet 24h OB. Terén krásný, sem tam bohužel poněkud zarostlejší, trať asi kvůli typu terénu víc nabídnout nemohla, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Bylo potřeba holt valit a držet směr, což se mi obojí čas od času nedařilo. Krize na K3-6 zažehnána gelem, občas jsem byl moc línej držet směr, což je na pár postupech vidět. Od běžců jsem dostal zaslouženě naloženo, ale celkově hezkej zážitek...

Tak v neděli ještě jednou na tu palbu... Začátek divně roztěkaný (dohledávka K2, postup mezi oplocenkami na K7), poté se chytám malého balíku a vím, že začínám trpět. Držím se na gumě až do jižní části trati, kde na to prostě v tom kopci nemám a vlčáci mi utíkaj. Zbytek nějakým způsobem doklepanej a i pár bodíků na nás zbylo.

Na tento víkend jsem se bohužel z důvodu absencí ocitl v áčku, kde už nějaký čas nemám co dělat, ale co už, body se sbírat musej. Kluci to rozběhli luxusně, můj výkon na finiši byl jako terén - nenadchnul, neurazil... První půlku jsem supěl za Drbčou, tu druhou jsem odvisel na zádech Honzy Sháněla. V pytlíku mě pak ještě přejeli Vojťák s Jardou Mielcem, zkoušel jsem se zaháknout, ale nakonec to nevyšlo ani na toho Honzu.

Krásný technický sprint, jen teda to převýšení mi úplně nehrálo do karet. Volby jsem jako vždy nějak odhadl (byly víceméně vyrovnané), a tak jediný škraloup na výkonu je K11, kde jsem si sice nakrásno vymyslel cik cak volbu, ale na postupu na chvíli ztratil koncentraci a po pěšince nabíhal do švábu (+10'').

Výstižně jsme to po závodě na shromku přirovnali k neosoleným těstovinám - jako sníš to, ale nijak extra to nechutná... Ne úplně ideálně postavený middle se naštěstí běžel na relativní rovině, takže to jakž takž odsýpalo a už se mi aspoň neběhá tak hrozně jak měsíc zpátky. Pár drobných chybek - K11 jsem nedočetl popis a šel na tu světlinu (+10''), K13 ostudná směrovka (+20''), K24 zbytečně oběhnutý hustník před dohledávkou (+10'). Postup na sběrku a do cíle byla teda stavitelova pomsta, nejdřív jsem klopýtal podmáčenou loukou a dvakrát zapadl po pás do vody, abych poté naprosto vytuhnul na nekonečném doběhu... Celkově výsledkově a výkonnostně asi standard...

Reparát za loňský ponočákový middle a taky trochu za víkendová béčka jsem s odřenýma ušima splnil. Nohy o poznání lepší než o víkendu, i kvůli předchozím zkušenostem a délce jsem nasadil defenzivnější nasazení. Ach ta délka, zase prostě přestřelené, ale jinak to byl moc hezký a náročný middle. Chyby: přeběhnutá K2, nepochopil jsem mapování v kolečku (+30''); moc ambiciózní šplhání na K3 a nadejitá kontrola asi o 5 vrstevnic (+2'); K4 (+30''), musel jsem kolem ní proběhnout, ale já ji prostě na tom hřbítku neviděl; K20 (+30'') - opět nepochopená situace v dohledávce (ovšem tam jsem zdaleka nebyl sám); zbytek vesměs ok, i když pár ulítnutých směru by se našlo. Kolem a kolem relativně pozitivní vzpruha před zbytkem jara...

Někde v koutku duše jsem doufal, že neděle bude i přes podle mě nesmyslné parametry lepší... Nebyla. Jakž takž běžet jsem zvládl někam k desítce, pak už to bylo jedno velké trápení :(

Chtěl jsem to udělat (co nej)lépe a dopadlo to jako dycky... Na béčka k Jičínu se spíše než za exkluzivními terény jelo tak nějak ze setrvačnosti. Klasika rozběhnutá opatrně, voleny vesměs jen obíhačky, abych se nevysiloval v terénu. No a jak se mi někde za devítkou zbláznila GPSka, tak mi začalo docházet a místo toho aby mi pomohl gel na občerstvovačce v údolí, tak se z něj vyklubal asi prošlý, a stejně jako na Jarních skalách se mi udělalo neskutečně blbě. Nevěděl jsem jestli je horší to, nebo ty kožené nohy a měl sto chutí to zabalit. Silou vůle dokončeno...

Co se týče terénu a tratí, očekávání byla naplněna - na české poměry nadstandardně postavený a zajímavý sprint - volby, rychlé rozhodování, kličkování (labyrintík v SZ rohu dal vzpomenout na můj ČP 2021). Co se týče mého výkonu, tak standard, nic extra, volby snad ok kromě K13, kde jsem prostě tu lepší levou nezvolil. Co ale zůstalo daleko za očekáváním, tak rankobraní, ovšem ne zcela mojí vinou - PK prostě celému zbytku startovního pole utekl doslova o parník, a tak byly z ještě přijatelných dvou minut ztráty na vítěze najednou minuty tři.

Když už letos nejedu přes celou republiku na MČR, zvolil jsem místo toho alespoň účast na večerním nočáku. Mohl bych tu rozebírat to kvantum chyb, co jsem tam nechal, ale bylo by to zbytečné, celý můj výkon zastiňuje fakt, že jsem byl už skoro od začátku totálně fyzicky vymletej a asi tak na K10 bylo jasné, že zbytek bude těžký boj... Tak tak jsem nevyžaketil (i když možná trochu jo)...

Ale jo, bylo to přesně takové, jaké to pořadatelé avizovali a kdo nevěděl, do čeho jde, tak brzo poznal. To ale neznamená, že to nebyl pěkný orienťák, ba naopak, jen se člověk musel čas od času prodírat trnitou hradbou keřů a podrostu. Takže celkem pěkný middle, bohužel teda hrozně zadřenej výkon a výsledek zachránil jen fakt, že tam dneska občas chodil (nebo na rozdíl ode mě i bloudil) skoro každý.

Jak jsem psal ve zpětné vazbě, odpoledne bylo v mnoha ohledech komplexnější a záludnější (klobouček staviteli), a s tím přišlo také víc když ne zmatků nebo chyb, tak určitě horších voleb (tunýlek málem po čtyřech na K3; koncovka postupu K13; překouknutý postup na K23). Bunkr K21 byl zážitkový, s pomocí dvou čelovek uvnitř nalezena kontrola a následně i ideální postup ven. Opět ale žádné zmatky = opět rankobraní.

Sprintová lahůdka a potenciál rankobraní nalákaly o březnové neděli do zábavního parku Mirakulum. Potvrdilo se obojí - sprintový zážitek velmi intenzivní, v tomhle případě nevadila ani trochu přestřelená délka. Dopolední tratí jsem se promotal snad se ctí, nikde vyloženě nezazmatkoval, a tak se na rankingový účet sype pár bodíků navíc...

Každoroční dvojboj úvodních jarních klasik letos skončil absolutním fiaskem. V obou případech pár minut po startu nastoupil již známý pocit absolutní prázdnoty a následné běžecké utrpení - Jarní skály jsem kvůli bolesti břicha skrečoval, Jarní pohár v domácím terénu jsem tedy dokončil, ale v tom nejvíc úsporném módu, co to šlo, a nezachránilo to ani pár záchvěvů tempa na trati, to byly spíše výjimky potvrzující pravidlo... Závod hezkej, ale člověk z toho pak moc nemá...

Nedělní výlet do Liberce byl už co se týče nasazení pojat volněji, jednak vzhledem k únavě ze soboty, jednak z důvodu náročnějšího profilu tratě a rušnějšího města. Chybky se našly, ale to ničemu nevadilo, stejně jako v sobotu se jednalo o moc hezký tréninkový závod.

Víkend se city races zahájen v sobotu v Hostivicích. Cíl dne bylo nenechat se porazit jednou určitou ženou... Ze začátku nějaké "rozumné" tempo, které jsem ale tušil, že nemůžu do konce vydržet... Lesní pasáže hodně zpomalovaly, kolem K24/25 už mi začínalo celkem docházet, ale i se závěrečným aspoň trochu zrychlením jsem to nějak dobojoval a i trochu se štěstím o 4 vteřiny splnil cíl. Hezké proběhnutí se zajímavými volbami...

Tentokrát jsem Krátký den běžel jako hostující za KAM, a jako v předchozích letech na mě vyšel předposlední noční úsek. Po startu jsem nasadil vysoké tempo a začal rozmýšlet volbu na jedničku. Po střízlivém zhodnocení jsem na začátek vybral hodně pojištěnou obíhačku zprava, čímž jsem ovšem vyděsil své spoluběžce sledující mou GPS na slepé mapě v hale. Oplocenka za K2 vzhledem k nevhodnému směru odběhu nakonec nutně zprava, odchylka směru na K4 zkorigována na poslední chvíli, K5 zřejmě nejlepší farsta s možností následné obíhačky, K7 ukázková čára, na dlouhém postupu na K9 jsem bohužel zazmatkoval při setkání s hustníkem a oběhl ho špatně zprava; trestuhodně špatný směr na K11 zachránil rybníček; nejvíc zatrnulo v naprosto nepohlídaném směru a dohledávce K14 - se štěstím nalezeno; a zbytek už palba do cíle... Asi to nebylo tak čisté jako loni, ale celkově zase i vzhledem k umístění na úseku spokojenost, zase mi to sedlo.