Welcome to my digital orienteering map archive!

Reparát za loňský ponočákový middle a taky trochu za víkendová béčka jsem s odřenýma ušima splnil. Nohy o poznání lepší než o víkendu, i kvůli předchozím zkušenostem a délce jsem nasadil defenzivnější nasazení. Ach ta délka, zase prostě přestřelené, ale jinak to byl moc hezký a náročný middle. Chyby: přeběhnutá K2, nepochopil jsem mapování v kolečku (+30''); moc ambiciózní šplhání na K3 a nadejitá kontrola asi o 5 vrstevnic (+2'); K4 (+30''), musel jsem kolem ní proběhnout, ale já ji prostě na tom hřbítku neviděl; K20 (+30'') - opět nepochopená situace v dohledávce (ovšem tam jsem zdaleka nebyl sám); zbytek vesměs ok, i když pár ulítnutých směru by se našlo. Kolem a kolem relativně pozitivní vzpruha před zbytkem jara...

Někde v koutku duše jsem doufal, že neděle bude i přes podle mě nesmyslné parametry lepší... Nebyla. Jakž takž běžet jsem zvládl někam k desítce, pak už to bylo jedno velké trápení :(

Chtěl jsem to udělat (co nej)lépe a dopadlo to jako dycky... Na béčka k Jičínu se spíše než za exkluzivními terény jelo tak nějak ze setrvačnosti. Klasika rozběhnutá opatrně, voleny vesměs jen obíhačky, abych se nevysiloval v terénu. No a jak se mi někde za devítkou zbláznila GPSka, tak mi začalo docházet a místo toho aby mi pomohl gel na občerstvovačce v údolí, tak se z něj vyklubal asi prošlý, a stejně jako na Jarních skalách se mi udělalo neskutečně blbě. Nevěděl jsem jestli je horší to, nebo ty kožené nohy a měl sto chutí to zabalit. Silou vůle dokončeno...

Co se týče terénu a tratí, očekávání byla naplněna - na české poměry nadstandardně postavený a zajímavý sprint - volby, rychlé rozhodování, kličkování (labyrintík v SZ rohu dal vzpomenout na můj ČP 2021). Co se týče mého výkonu, tak standard, nic extra, volby snad ok kromě K13, kde jsem prostě tu lepší levou nezvolil. Co ale zůstalo daleko za očekáváním, tak rankobraní, ovšem ne zcela mojí vinou - PK prostě celému zbytku startovního pole utekl doslova o parník, a tak byly z ještě přijatelných dvou minut ztráty na vítěze najednou minuty tři.

Když už letos nejedu přes celou republiku na MČR, zvolil jsem místo toho alespoň účast na večerním nočáku. Mohl bych tu rozebírat to kvantum chyb, co jsem tam nechal, ale bylo by to zbytečné, celý můj výkon zastiňuje fakt, že jsem byl už skoro od začátku totálně fyzicky vymletej a asi tak na K10 bylo jasné, že zbytek bude těžký boj... Tak tak jsem nevyžaketil (i když možná trochu jo)...

Ale jo, bylo to přesně takové, jaké to pořadatelé avizovali a kdo nevěděl, do čeho jde, tak brzo poznal. To ale neznamená, že to nebyl pěkný orienťák, ba naopak, jen se člověk musel čas od času prodírat trnitou hradbou keřů a podrostu. Takže celkem pěkný middle, bohužel teda hrozně zadřenej výkon a výsledek zachránil jen fakt, že tam dneska občas chodil (nebo na rozdíl ode mě i bloudil) skoro každý.

Jak jsem psal ve zpětné vazbě, odpoledne bylo v mnoha ohledech komplexnější a záludnější (klobouček staviteli), a s tím přišlo také víc když ne zmatků nebo chyb, tak určitě horších voleb (tunýlek málem po čtyřech na K3; koncovka postupu K13; překouknutý postup na K23). Bunkr K21 byl zážitkový, s pomocí dvou čelovek uvnitř nalezena kontrola a následně i ideální postup ven. Opět ale žádné zmatky = opět rankobraní.

Sprintová lahůdka a potenciál rankobraní nalákaly o březnové neděli do zábavního parku Mirakulum. Potvrdilo se obojí - sprintový zážitek velmi intenzivní, v tomhle případě nevadila ani trochu přestřelená délka. Dopolední tratí jsem se promotal snad se ctí, nikde vyloženě nezazmatkoval, a tak se na rankingový účet sype pár bodíků navíc...

Každoroční dvojboj úvodních jarních klasik letos skončil absolutním fiaskem. V obou případech pár minut po startu nastoupil již známý pocit absolutní prázdnoty a následné běžecké utrpení - Jarní skály jsem kvůli bolesti břicha skrečoval, Jarní pohár v domácím terénu jsem tedy dokončil, ale v tom nejvíc úsporném módu, co to šlo, a nezachránilo to ani pár záchvěvů tempa na trati, to byly spíše výjimky potvrzující pravidlo... Závod hezkej, ale člověk z toho pak moc nemá...

Nedělní výlet do Liberce byl už co se týče nasazení pojat volněji, jednak vzhledem k únavě ze soboty, jednak z důvodu náročnějšího profilu tratě a rušnějšího města. Chybky se našly, ale to ničemu nevadilo, stejně jako v sobotu se jednalo o moc hezký tréninkový závod.

Víkend se city races zahájen v sobotu v Hostivicích. Cíl dne bylo nenechat se porazit jednou určitou ženou... Ze začátku nějaké "rozumné" tempo, které jsem ale tušil, že nemůžu do konce vydržet... Lesní pasáže hodně zpomalovaly, kolem K24/25 už mi začínalo celkem docházet, ale i se závěrečným aspoň trochu zrychlením jsem to nějak dobojoval a i trochu se štěstím o 4 vteřiny splnil cíl. Hezké proběhnutí se zajímavými volbami...

Tentokrát jsem Krátký den běžel jako hostující za KAM, a jako v předchozích letech na mě vyšel předposlední noční úsek. Po startu jsem nasadil vysoké tempo a začal rozmýšlet volbu na jedničku. Po střízlivém zhodnocení jsem na začátek vybral hodně pojištěnou obíhačku zprava, čímž jsem ovšem vyděsil své spoluběžce sledující mou GPS na slepé mapě v hale. Oplocenka za K2 vzhledem k nevhodnému směru odběhu nakonec nutně zprava, odchylka směru na K4 zkorigována na poslední chvíli, K5 zřejmě nejlepší farsta s možností následné obíhačky, K7 ukázková čára, na dlouhém postupu na K9 jsem bohužel zazmatkoval při setkání s hustníkem a oběhl ho špatně zprava; trestuhodně špatný směr na K11 zachránil rybníček; nejvíc zatrnulo v naprosto nepohlídaném směru a dohledávce K14 - se štěstím nalezeno; a zbytek už palba do cíle... Asi to nebylo tak čisté jako loni, ale celkově zase i vzhledem k umístění na úseku spokojenost, zase mi to sedlo.