Welcome to my digital orienteering map archive!

Na startu nedělní etapy se nás v malém časovém okně na konci handicapu sešlo celkem dost. Nohy už moc nic dělat nechtěly, ale nedalo se nic dělat, muselo se závodit. Po úvodní otočce v hustníku vykrystalizovala čtveřice já, Sláma, Bořil, Matula. Visím na gumě, po oražení K9 už mi utíkají nadobro, navíc v půlce postupu zazmatkuju, myslím si, že jdu na K18 a než si uvědomím, co se děje, jsem sám. Poté nesmyslně krosím dvě nechutně zarostlé paseky a před K10 se přidávám k tandemu Zimmerman, Laciga. Kluci maj na rozdíl ode mě lepší den a v mírném stoupání ke K16 se mi postupně vzdalují. Dolů z kopce to ještě nevzdávám, před K18 je vidím daleko před sebou na cestě, jenže hned potom to zazdívám paralelkou (ta úzká bažina vypadala jako ten průsek opodál). Naštěstí mě už nikdo jiný nedoběhl a po pár posledních kontrolách naštěstí v cíli...

Sobotní klasika byla jeden dlouhý steeplechase, podložka oproti E1 ještě o něco náročnější, typicky vysočinská. Mé tempo obzvlášť v terénu nebylo nijak závratné, na cestách to místy šlo o něco lépe. Jediný větší kiks přišel před K16, nespočítal jsem správně přeběhlé cesty a spletl si světliny. Jinak teda když koukám na ty čáry, tak se zpětně musím pochválit za obstojnou práci s buzolou...

Na úvod Botasu klasický middlík u shromka, pořadatelé letos potěšili relativně plochým terénem, o to víc klacků a bordelu pod nohama (o tom příště). Mapově pohlídané celkem bez chyb, fyzicky jsem byl hrozně zadřenej a nemohl se rozběhnout...

Krátká den po klasice v tomto pořadí je vždycky velký špatný, ten den umocněno naprosto nesnesitelným vedrem a dusnem. Bohužel se nešlo do prostoru JWOC štafet, ale middlu, takže zase krosení desítek rýh a údolíček. Bavilo mě to, to jo, jen ta šťáva v nohách trochu chyběla a byl jsem rád, že jsem se ve zdraví dostal do cíle. Jo a někdo si zapomněl s sebou nabíječku na hodinky, tak mu v půlce zdechly...

Fandění českým juniorům na middlu předcházela tahleta monstrozita - parametry spíše ČP než pohodové vícedenní. Rozběhnuto pohodovým klasikovým tempem, ze začátku se mi šlo i celkem dobře, s nabývajícími kilometry to ale šlo hůř a hůř. Trať i docela pěkná, dobrý mix delších voleb a kratších otoček v rýhách, ale teda na konci už jsem mlel z posledního a v cílí se z polobezvědomí sbíral celkem dlouho...

Možnost proběhnout se na Lískovci - jednom z nejhežčích terénů u nás - jsme si prostě nemohli nechat ujít, i když se jednalo o Veteraniádu, což znamenalo účast ve veřejném závodě. Nakonec to bylo ještě dobře, páč závodit bych v tom nesnesitelném horku opravdu nechtěl a víceméně to toho dne dle stavu noh a těla ani moc nešlo. Celou dobu klusačka a kochačka, v závěru už nohy docela vypovídaly službu, ale se ctí jsem dokončil a o fous porazil nejmenovanou českou reprezentantku :)

Yes! Konečně zas po několika protrápených měsících klasika, kde nevytuhnu a běží se mi celou dobu relativně dobře. Orličky s mírnějšími táhlými kopci na to byly asi ideální a ono to najednou kupodivu šlo. Po přeběhu už se dostavil tradiční utavený klasikový mozek, viz kličky na postupu K17 + divný směry na K21 a K23, ale teda nějak jsem to doklepal, jako vždy vyčerpán, ale tentokrát naštěstí maximálně spokojen.

Krásný a těžký middle, na áčka v Orličkách jsem se těšil moc. Trať mohla být i o kapánek těžší, ale i tak jsem se nevyhnul zbytečným chybám (přeběhnutá K2 - uviděl jsem sousední kontrolu; nezvládnutý směr na K13). Další porci minut jsem dostal klasicky fyzicky, kopce nešly a bolely (stavitelova pomsta zarostlou loukou na K15!!!). Kolem a kolem, mohlo to být lepší, ale zas ne o moc...

Finále bylo mapově o něco zajímavější, pocitově se mi snad běželo o něco lépe než v kvaldě. Na první pohled standardní dobrý výkon, při bližším zkoumání odhaleno až moc drobných nepřesností a zaváhání (směr na K3, nejistota v dohledávce K7, špatný odběh K11 a K15, zbytečně zakulacený postup K17). Takže naštěstí žádné větší boty, ty už si v tom lese nemůžu dovolit, ale k ideálu bylo daleko, takže jako v sobotu výkon i výsledek standard, body taktéž.

Krátká na Sklárně představovala způsob, jak si konečně vyběhnout nějaké slušné lesní body... Sobotní kvalda nádherná, ale neskutečně letecká, to byly dostihy. Od K2 v tandemu s DM, vždy mi trochu uteče, já přesnější dohledávkou dobíhám, finálně mi utíká až na K14. Na K16 mě konečně dobíhá Roudňák a za ním hned Mára, za kterého se zavěšuju, jsem rád, že už nemusím mapovat a vezu se do cíle. Fyzicky to bylo spíš horší, nemohl jsem se rozběhnout, mapově až na pár horších směrů (K3, K13) docela ok. Výkon a výsledek standard, finále C očekávatelné, body vyběhnuty.

Nedělní patnáctikilometrový long, byl už po sobotní dvoufázi čistě bojovkou o dokončení. Chyby ani špatné volby tady už neřeším, zas o tolik lepší by to bez nic nebylo. Terén a podložka kladly těžký odpor, a tak někde kolem K14 přišla krize, kterou plně nezachránila ani dvě GTčka ve zbytku trati. Od té doby už to byl boj o přežití, střídavě rozeběhnutí se na cestách a šourání se travou a borůvčím, resp. překračování klacků a klád v terénu. Na konci došlo i na náběhy na křeče, a tak jsem byl po necelých dvou hodinách rád, že jsem se konečně ocitnul na cílové louce, mrtev, ale živ...

Totální fiasko... Takhle nesoustředěnej a nekontrolovanej výkon už jsem dlouho nepodal, achjo. K1 trestuhodně odfláklá, nenapojil jsem se na tu vodoteč; K10 ukázková paralelka, jdu průsekem a vlevo bude kámen, jen teda průsek nebyl v mapě a kontrola nebyla moje; K15 nepohlídaný směr za Kosákem; K18 se štestím, ale tam se nebylo prostě čeho chytit; K20 zbytečně překonaný val; K25 jsem se nechal stáhnout Uhlíkem, myslel jsem, že jde to co já. V cíli naštvanej, nohy sice po dopoledni ještě naštěstí jakž takž šly, ale mapově tohle mělo být prostě daleko lepší...

Náročný béčkový víkend byl zahájen dopoledním sprintem. Terén dostačující, trať tak akorát dlouhá, přiměřeně náročná. Fyzicky asi můj standard (i když teda ten kopec do cíle dal pořádně zabrat), mapově jsem taky snad nic nezazdil, hlavně něco vymyslet. Ztrátu do dvou minut beru všema deseti, a tak mám pro letošek další bodíky...

Skoro přesně po roce na místě činu, kde jsem bohužel loni kvůli zlomenině nemohl běžet 24h OB. Terén krásný, sem tam bohužel poněkud zarostlejší, trať asi kvůli typu terénu víc nabídnout nemohla, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Bylo potřeba holt valit a držet směr, což se mi obojí čas od času nedařilo. Krize na K3-6 zažehnána gelem, občas jsem byl moc línej držet směr, což je na pár postupech vidět. Od běžců jsem dostal zaslouženě naloženo, ale celkově hezkej zážitek...

Tak v neděli ještě jednou na tu palbu... Začátek divně roztěkaný (dohledávka K2, postup mezi oplocenkami na K7), poté se chytám malého balíku a vím, že začínám trpět. Držím se na gumě až do jižní části trati, kde na to prostě v tom kopci nemám a vlčáci mi utíkaj. Zbytek nějakým způsobem doklepanej a i pár bodíků na nás zbylo.

Na tento víkend jsem se bohužel z důvodu absencí ocitl v áčku, kde už nějaký čas nemám co dělat, ale co už, body se sbírat musej. Kluci to rozběhli luxusně, můj výkon na finiši byl jako terén - nenadchnul, neurazil... První půlku jsem supěl za Drbčou, tu druhou jsem odvisel na zádech Honzy Sháněla. V pytlíku mě pak ještě přejeli Vojťák s Jardou Mielcem, zkoušel jsem se zaháknout, ale nakonec to nevyšlo ani na toho Honzu.

Krásný technický sprint, jen teda to převýšení mi úplně nehrálo do karet. Volby jsem jako vždy nějak odhadl (byly víceméně vyrovnané), a tak jediný škraloup na výkonu je K11, kde jsem si sice nakrásno vymyslel cik cak volbu, ale na postupu na chvíli ztratil koncentraci a po pěšince nabíhal do švábu (+10'').

Výstižně jsme to po závodě na shromku přirovnali k neosoleným těstovinám - jako sníš to, ale nijak extra to nechutná... Ne úplně ideálně postavený middle se naštěstí běžel na relativní rovině, takže to jakž takž odsýpalo a už se mi aspoň neběhá tak hrozně jak měsíc zpátky. Pár drobných chybek - K11 jsem nedočetl popis a šel na tu světlinu (+10''), K13 ostudná směrovka (+20''), K24 zbytečně oběhnutý hustník před dohledávkou (+10'). Postup na sběrku a do cíle byla teda stavitelova pomsta, nejdřív jsem klopýtal podmáčenou loukou a dvakrát zapadl po pás do vody, abych poté naprosto vytuhnul na nekonečném doběhu... Celkově výsledkově a výkonnostně asi standard...

Reparát za loňský ponočákový middle a taky trochu za víkendová béčka jsem s odřenýma ušima splnil. Nohy o poznání lepší než o víkendu, i kvůli předchozím zkušenostem a délce jsem nasadil defenzivnější nasazení. Ach ta délka, zase prostě přestřelené, ale jinak to byl moc hezký a náročný middle. Chyby: přeběhnutá K2, nepochopil jsem mapování v kolečku (+30''); moc ambiciózní šplhání na K3 a nadejitá kontrola asi o 5 vrstevnic (+2'); K4 (+30''), musel jsem kolem ní proběhnout, ale já ji prostě na tom hřbítku neviděl; K20 (+30'') - opět nepochopená situace v dohledávce (ovšem tam jsem zdaleka nebyl sám); zbytek vesměs ok, i když pár ulítnutých směru by se našlo. Kolem a kolem relativně pozitivní vzpruha před zbytkem jara...

Někde v koutku duše jsem doufal, že neděle bude i přes podle mě nesmyslné parametry lepší... Nebyla. Jakž takž běžet jsem zvládl někam k desítce, pak už to bylo jedno velké trápení :(

Chtěl jsem to udělat (co nej)lépe a dopadlo to jako dycky... Na béčka k Jičínu se spíše než za exkluzivními terény jelo tak nějak ze setrvačnosti. Klasika rozběhnutá opatrně, voleny vesměs jen obíhačky, abych se nevysiloval v terénu. No a jak se mi někde za devítkou zbláznila GPSka, tak mi začalo docházet a místo toho aby mi pomohl gel na občerstvovačce v údolí, tak se z něj vyklubal asi prošlý, a stejně jako na Jarních skalách se mi udělalo neskutečně blbě. Nevěděl jsem jestli je horší to, nebo ty kožené nohy a měl sto chutí to zabalit. Silou vůle dokončeno...

Co se týče terénu a tratí, očekávání byla naplněna - na české poměry nadstandardně postavený a zajímavý sprint - volby, rychlé rozhodování, kličkování (labyrintík v SZ rohu dal vzpomenout na můj ČP 2021). Co se týče mého výkonu, tak standard, nic extra, volby snad ok kromě K13, kde jsem prostě tu lepší levou nezvolil. Co ale zůstalo daleko za očekáváním, tak rankobraní, ovšem ne zcela mojí vinou - PK prostě celému zbytku startovního pole utekl doslova o parník, a tak byly z ještě přijatelných dvou minut ztráty na vítěze najednou minuty tři.

Když už letos nejedu přes celou republiku na MČR, zvolil jsem místo toho alespoň účast na večerním nočáku. Mohl bych tu rozebírat to kvantum chyb, co jsem tam nechal, ale bylo by to zbytečné, celý můj výkon zastiňuje fakt, že jsem byl už skoro od začátku totálně fyzicky vymletej a asi tak na K10 bylo jasné, že zbytek bude těžký boj... Tak tak jsem nevyžaketil (i když možná trochu jo)...

Ale jo, bylo to přesně takové, jaké to pořadatelé avizovali a kdo nevěděl, do čeho jde, tak brzo poznal. To ale neznamená, že to nebyl pěkný orienťák, ba naopak, jen se člověk musel čas od času prodírat trnitou hradbou keřů a podrostu. Takže celkem pěkný middle, bohužel teda hrozně zadřenej výkon a výsledek zachránil jen fakt, že tam dneska občas chodil (nebo na rozdíl ode mě i bloudil) skoro každý.

Jak jsem psal ve zpětné vazbě, odpoledne bylo v mnoha ohledech komplexnější a záludnější (klobouček staviteli), a s tím přišlo také víc když ne zmatků nebo chyb, tak určitě horších voleb (tunýlek málem po čtyřech na K3; koncovka postupu K13; překouknutý postup na K23). Bunkr K21 byl zážitkový, s pomocí dvou čelovek uvnitř nalezena kontrola a následně i ideální postup ven. Opět ale žádné zmatky = opět rankobraní.

Sprintová lahůdka a potenciál rankobraní nalákaly o březnové neděli do zábavního parku Mirakulum. Potvrdilo se obojí - sprintový zážitek velmi intenzivní, v tomhle případě nevadila ani trochu přestřelená délka. Dopolední tratí jsem se promotal snad se ctí, nikde vyloženě nezazmatkoval, a tak se na rankingový účet sype pár bodíků navíc...

Každoroční dvojboj úvodních jarních klasik letos skončil absolutním fiaskem. V obou případech pár minut po startu nastoupil již známý pocit absolutní prázdnoty a následné běžecké utrpení - Jarní skály jsem kvůli bolesti břicha skrečoval, Jarní pohár v domácím terénu jsem tedy dokončil, ale v tom nejvíc úsporném módu, co to šlo, a nezachránilo to ani pár záchvěvů tempa na trati, to byly spíše výjimky potvrzující pravidlo... Závod hezkej, ale člověk z toho pak moc nemá...

Nedělní výlet do Liberce byl už co se týče nasazení pojat volněji, jednak vzhledem k únavě ze soboty, jednak z důvodu náročnějšího profilu tratě a rušnějšího města. Chybky se našly, ale to ničemu nevadilo, stejně jako v sobotu se jednalo o moc hezký tréninkový závod.

Víkend se city races zahájen v sobotu v Hostivicích. Cíl dne bylo nenechat se porazit jednou určitou ženou... Ze začátku nějaké "rozumné" tempo, které jsem ale tušil, že nemůžu do konce vydržet... Lesní pasáže hodně zpomalovaly, kolem K24/25 už mi začínalo celkem docházet, ale i se závěrečným aspoň trochu zrychlením jsem to nějak dobojoval a i trochu se štěstím o 4 vteřiny splnil cíl. Hezké proběhnutí se zajímavými volbami...

Tentokrát jsem Krátký den běžel jako hostující za KAM, a jako v předchozích letech na mě vyšel předposlední noční úsek. Po startu jsem nasadil vysoké tempo a začal rozmýšlet volbu na jedničku. Po střízlivém zhodnocení jsem na začátek vybral hodně pojištěnou obíhačku zprava, čímž jsem ovšem vyděsil své spoluběžce sledující mou GPS na slepé mapě v hale. Oplocenka za K2 vzhledem k nevhodnému směru odběhu nakonec nutně zprava, odchylka směru na K4 zkorigována na poslední chvíli, K5 zřejmě nejlepší farsta s možností následné obíhačky, K7 ukázková čára, na dlouhém postupu na K9 jsem bohužel zazmatkoval při setkání s hustníkem a oběhl ho špatně zprava; trestuhodně špatný směr na K11 zachránil rybníček; nejvíc zatrnulo v naprosto nepohlídaném směru a dohledávce K14 - se štěstím nalezeno; a zbytek už palba do cíle... Asi to nebylo tak čisté jako loni, ale celkově zase i vzhledem k umístění na úseku spokojenost, zase mi to sedlo.