Welcome to my digital orienteering map archive!

V neděli jsem po důkladném nastudování prostoru a postupů při sledování dopoledních sprintovek nastoupil na start s vědomím, že už se nemůže opakovat sobotní chaos a předsevzal si, že si to musít pohlídat a jít čistě. To se víceméně povedlo, dle Liveloxu jsem nevzal žádnou vyloženě špatnou volbu a velkou část konečné ztráty jsem nabral na královské volbě nahoru do kopce, avšak jen a pouze fyzicky, páč jsem oproti ostatním chlapům do kopce a obzvlášť na sprintu šnek (to samé platí v menší míře při postupu na sběrku). Výsledkem byl celkem obstojný výkon a i když mi bylo při závodě trochu těžko (oběd?), vykřesal jsem nějaké potřebné bodíky...

Jako spoustu dalších jsem byl v cíli zároveň unešený tím, jak těžký technický sprint jsem právě dokončil, a zároveň naštvaný, ale pouze na sebe a na to, co jsem tam předváděl. Jak jsem tušil, že to bude potřeba pečlivě promapovat, tak jsem do toho vlítnul jak zmatenej pes a nepohlídal si to. Dvojitá chyba na K2 (ostrý úhel v parku + špatná rampa) a ač to z postupu nevypadá, tak absolutní zmatenost na K13, kde jsem to prostě ani na několikáté nedokázal vyčíst a rozhodnout se kudy... No a když k tomu připočtu, že se mi běželo o dost hůř než minule v Jindřicháči, což psychické pohodě při závodě taky nepomohlo, byl z toho veskrze tragický výkon v nádherném závodě.

Po promrzlém ránu v děravém srubu a lehkém nevyspání bylo načase postavit se na start i v neděli. Nohy místy tužší, ale stále šly, tentokrát nebyly větší chybky, spíš pár menších zaváhání a kliček. Terén opět krásný, počasí jakbysmet, co víc si přát...

Štafety zas byly po dlouhé době v terénu, kde se muselo i chvílemi díkybohu mapovat. Oba dva dny druhý úsek za Pakim, což znaména v pohodě vybíhat sám na chvostu a moct si to užít a promapovat podle sebe. Bylo to moc hezké, mapový výkon kazí jen podběhnutá kupka na SV mapy a paralelka v pytlíku, kde jsem vypadl z mapy a rovnal se podle vedlejší oplocenky. Fyzicky to poslední dobou začíná jakž takž šlapat (jen to nezakřiknout), zřejmě se projevuje poctivý hobbíkovský trénink v podobě objíždění závodů...

Po dlouhé době relativně povedený a fyzicky slušně odběhlý rankingový sprint kazí velká černá kaňka v podobě nachytávky na K2 - ještě v koridoru jsem si ten vnitřní roh plotu zvýrazňoval v popisech, na trati na to absolutně zapomínám a až při seběhu širokou ulicí k areálu si uvědomuju svoji fatální chybu a točím až za budovou do branky areálu (+20''). Zbytek trati hezký, ne nijak zvlášť náročný, což ale nevadilo, furt bylo potřeba být v mapě a správně zatáčet. Jak už jsem psal, fyzický projev relativně slušný, dobrá vzpruha před sprintovým víkendem u Prahy.

Bylo samozřejmostí, že se musím vrátit do terénu loňského mistráku v okolí Sklárny pro přídavek v podobě oblastního mistrovství na middlu. Trochu mě vyděsilo uvažované převýšení v relativně rovinatém terénu, a tak bylo jasné, že vymeteme každý kopeček a stráň na mapě. Terén naprosto skvostný, trať mohla místo některých prudších pasáži navštívit nějaké rovinatější, ale i tak skvělý zážitek. Fyzicky to nějak šlo, cítil jsem se vesměs dobře, a tak lepšímu výsledku a ideálnímu času okolo 45' zabránilo těch pár chyb a zaváhání - hodně jsem přebíhal (K2, K6, K9, K22), stáhnutí na cizí K5, zbytečné obíhání na K18...

S účastí jsem dlouho váhal, nakonec převážil argument, že to bude užitečnější, než se válet doma. Věděli jsme, do čeho jdeme, že to nebude nic extra, že tam budou kopce jak kráva, takže ohledně terénu a tratě nemohlo panovat zklamání, když nebylo ani očekávání. Mapově nebylo v podstatě skoro co řešit (krom 1' váhání u horního vývratu na K3, špatná volba na K8 a další drobné odchylky K14, K16, K9), fyzicky to byl vzhledem k dosavadním jarním výkonům standard až lehký nadprůměr, k čemuž výrazně dopomohl fakt, že jsem K3-K15 visel a funěl za nějakým nabušeným veteránem a měl jsem co dělat, abych se udržel...

Nevyspalý, unavený jsem se nějak vydrápal na start (ještě k tomu pozdě) a s naprosto nulovými ambicemi vyběhnul na tuhle zkrácenou s pár kratšími postupy (middlový terén to vskutku nebyl)... Občas to šlo lépe, občas (samozřejmě hlavně do kopců i traversy) to šlo velmi ztuha. Zaslouženě jsem dostal kanál, snad budou další middlové terény a závody o něco přívětivější než toto...

Abych byl upřímný, na nočák v takhle brutálním terénu jsem se přihlásil hlavně s vidinou toho, že zas po čase navštívím Hradec a bude tam moci být základna pro vyjíždění k Trutnovu na závody. Původně jsem byl tak nějak smířen s tím, že to nějak odchodím a prostě tam budu dlouho, čím se závod blížil, tím jsem začal propadat větší beznaději, do čeho to vlastně jdu. No, nějak jsem to dokončil, ale cena byla veliká - bolelo to hodně a zejména kolem povinného úseku na přeběhu z lesa do lesa jsem se na to chtěl vykašlat. Pak asi kopnul gel, trochu jsem se vzpamatoval, hecnul se a nějak ty stoupáky a traverzy zvládnul. V cíli pár slz štěstí a bolesti, do postele jsem se dostal asi ve dvě, bylo mi blbě, ale mohl jsem mít pocit zadostiučinění, že jsem klasifikován...

Tohle byl fakt zážitek, asi moje premiéra na této dynamicky se rozvíjející disciplíně. Zpětně bych asi postupy nezakreslil, někde to šlo líp, někde hůř, někde jsem visel, někde jsem měl štěstí...

Odpoledne pak následovala nesoutěžní sranda s předkrmem v podobě "sprintu" okolo velké haldy a následným hlavním chodem - indoorem v důlních budovách. A aby toho ten den nebylo málo, tak jsem zas po čase zapsal ke svému jménu ve výsledkách DISK, což se ale nestalo překvapivě při indooru, nýbrž na K2, kde jsem díky svému originálně zvolenému postupu přibíhal ke kontrole zprava, nicméně mezi cestou a tou mojí byla ještě jiná, kterou jsem orazil a krosil to traverzem dál... Když už se to stane, tak aspoň že tady...

Že COT jako vždy najde a vymyslí něco extra, je spoleh, a tak byla účast dobrým důvodem, proč si udělat výlet k polským hranicím a spojit to s nedělním výběhem Broumovskými stěnami. Dopolední sprint byl TOP, šance na jakýkoliv dobrý výsledek však pohřbilo plahočení se do ujíždějících štěrkových kopců na haldě a fakt, že jsem to tam absolutně nedal z hlediska voleb a obě hlavní (K2 a K6) šel naprosto špatně... Zbytek už byl lepší, intenzivní, zábavný, ale celkově to bylo výkonnostní a výsledkové zklamání...

Oblastní nočák byl dlouho vyhlíženým cílem, kterému jsem podřídil zbytek víkendu, nejel dopoledne před na Juliánu a v neděli se místo middlu ve stejném terénu šel pouze doma proklusnout. Forma byla velkým otazníkem, nakonec to nebylo tak hrozné, ale místy se mi dost pletly nohy. Na úvodní rovině bylo potřeba dost valit a jít přesně na buzolu, což se dělo tak s 80% úspěšností. Nepovedla se K10, kde jsem si zaměnil nějaké zelené fleky a šel doprava, i když jsem u těch prvních flíčků pod čarou u cesty věděl přesně, kde jsem. Postup na K13 byla taková mapovo-běžecká krize a dost jsem se tam pachtil. Zbytek nějak se ctí doklepán, úplně čistý to nebylo, párkrát jsem měl štěstí. Závodních nočáků není za rok moc, takže jsem si to snažil co nejvíc užít - povedlo se, bavilo a ten výsledek asi odpovídá tomu, na co jsem měl...

Odpoledne posilněn dovezenými nudlemi (samozřejmě jsem si zapomněl doma oběd a cestu dolů na Anděl a zpět bych v tom stavu nedal + jsem startoval dopo pozdě a odpo brzo) už jsem se začal cítit o něco lépe a říkal si, že už by to nemusela být taková tragédie jako dopoledne. Začátek trati mi dal celkem za pravdu, pak ale přišel dlouhý přeběh na čtyřku, kde už to začalo skřípat. Odpolední závod byl ve všech ohledech zajímavější (prostřední pasáž v nemocnici připomněla ČP Brno'23), naději na lepší výsledek utnul naprosto nepochopitelný kiks na K7, kde jsem ani po dlouhém zírání do mapy nevyčetl průchod na východ od sedmičky a zbytečně obíhal celé hřiště (cca +15''). Ani to by ale k důstojným bodům nepomohlo a i zde jsem ke konci tratě vyhnil, ale v rámci možností jsem si to užil a bavilo...

Proti možnosti vyběhnout si nějaké ty sprintové body do ranku na pražském dvojzávodě stál v mém případě jednak fakt, že parametry byly na sprint dost kopcovaté, a aby toho nebylo málo, tak už ráno jsem cítil, že něco není v pořádku, i po snídani se cítím prázdnej a po výšlapu od metra na shromko jsem byl naprosto mrtvej a pochyboval, že vůbec vyběhnu. To se teda nějak stalo, ale šel jsem do toho s tím, že se nemůžu zadřít a půjdu na tři čtvrtě plynu. To se nějak po celou dobu dělo, těch pár kopcovatých pasáží jsem nějak protrpěl, no a v závěrečném pytlíku v parku jsem měl už mžitky před očima. Dostal jsem zaslouženě bídu, ale lépe to prostě za daných okolností nešlo...

Výprava na tradiční otvírák sezóny se nesla v duchu toho, že hůř než loni už být nemůže, zároveň však bylo jasné, že to na kdovíjakou formu nevypadá. Rozběhnuto jako vždy velmi konzervativně, ale bohužel už někde za K6 to začalo jít ztuha víc, než by bylo zdrávo. Celkově to bylo takový dost utahaný a výsledek samozřejmě tragédie (ideálně bych se viděl třeba okolo 78'), ale už na sebe prostě nemůžu mít takový nároky. Co se týče chyb, podařilo se na relativně lehké a méně kopcovaté (než obvykle - díky!) vyrobit boty všehovšudy dvě - přeběhnutí K8 a neodhalení té správné pěšinky od občerstvovačky ke K17. Ale jinak samozřejmě jako vždy na Kosti krásné...

Po nějakém čase zase F1 v dobrém dosahu s PID. Ze začátku se mi (nepřekvapivě po osmi hodinách sezení v kanclu) neběželo moc dobře, postupně jsem se do toho nějak dostal. K4 mi přišla nějaká divná, GPSka tedy až nyní poté odhalila špatné roznešení vlevo na kraji kolečka. Největší zásek přišel očekávatelně na prvním náběhu na uzlovku (jáma uprostřed bílého v noci), tak jsem si tam chvilku pochodil, náhodou našel a pak s trochou štěstí ještě dvakrát dobře naběhl. Už jsem si myslel, že mám vyhráno, do cíle jen kousek a v poho stíhám bus, to by ale v závěru nesměla být stavitelčina pomsta aneb 2x výšlap nechutnýho krpálu, z čehož byl ten druhý naprosto hladká jílová klouzačka, kde v podstatě nebylo možné se udržet na nohou, natož stoupat do kopce. Pak už jsem "jen" v seběhu z předsběrky uklouzl po klacku, spadnul na ruku a málem mi uletělo světlo a trochu pochroumán dokončil. Silný zážitek, proto to děláme! Jo a bus jsem stihnul...

Nedělní ZHL byla doslova za barákem, ale teda ve spoustě míst jsem v životě nebyl, ač od domova co by kamenem dohodil. Po hromadném startu jsem hrozně dlouho nevěděl, co se scorelaufem, nakonec jsem vyběhl sám na západ, což se nakonec naštěstí ukázalo jako jedna z použitelných variant. Bohužel hned od začátku se ukazovalo, že fyzicky to dnes bude tragédie, vůbec jsem se nemohl rozběhnout a v podstatě jsem to nějak obklusal. TOP10 mi po zásluze zdrhla už na scorelaufu, Denisa mě předběhla v Háječku a Míca mě ojel na nedočtené nejlepší volbě na K21 (za nadjezdem mezerou mezi ploty a dolu pod most). Výsledek asi očekávatelný, ale pocitově se mohlo běžet určitě mnohem líp...

Víkendová návštěva HK v rámci školení R2 zahájena dopoledním mapáčem u Borohrádku. Oproti štědrodennímu tréninku v sousedním lese mi tentokrát les přišel o něco přívětivější, možná také tím, že se mi prostě běželo o něco lépe...

Jak jsem řekl v pozávodním rozhovoru, moje výkony na Krátkém dni v průběhu let mají spíše klesající tendenci. Zpětně je třeba dodat, že to naštěstí není ještě tak poznat, ale jisté známky tam jsou. I letos jsme pokračovali v zimní tradici a vydali se do Dubňan, poskládali slávistické družstvo s jednou hostující a vydali se vstříc místnímu lesu, letos tedy obzvláště zarostlému. Mně se teda podařilo vyrobit botu už na jedničku, kdy se po prodírání fekálem stáčím na vedlejší farstu, naštěstí rychle chápu a koriguju. Následně to až do cíle bylo střídání chybek s naprosto náhodně trefenými kontrolami, jelikož se v tom lese nedalo skoro od ničeho odrazit a bylo potřeba se spolehnout na buzolu a štěstíčko. Se štěstím nalezeny např. K4, K5, K9; chybky pak na K7 (ulítlej směr a paralelka), K15 (odrážel jsem se od kupky, o které jsem si myslel, že je to krátká hrázka poblíž, naštěstí mě zastavil ten velký rozbitý terén) a závěrečný drobný zmatek na průseku před prewarningem (myslel jsem si, že už je to cesta s kontrolou za ní). Kolem a kolem, strašný to nebylo, ale na to, že se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších závodů v roce, tak tu mám běhat mnohem líp. Ani fyzicky to nebyla hitparáda, dozvuky rýmičky ze začátku roku byly ještě znát...