ČP Jeseníky - long H21A (08.09.2024)

Nedělní klasika byla dle očekávání tradiční bojovkou o přežití a dokončení se ctí. Na jedničku se mi z nějakého důvodu líbí obíhačka po silnici a tak drtím asfalt a pípám první kilák za 4:04. Dlouhý postup na K3 řeším zpětnou analýzou teoreticky správně, i když jsem na začátku moc nahoře a nechce se mi dolů do údolí. Následný kopec pak poslušně ťapu a nechápu, jak to někdo může celé běžet. Otočka v krásném horském lese, následuje pohled do mapy na K6 a rozhodnutí, že když už zase ťapat, tak přímo vzhůru, což se opět zpětně ukazuje jako nejrychlejší volba, ačkoliv jsem samozřejmě jeden z nejpomalejších. K7 se mi nechce jít zespoda od silnice, tak jdu kompromis a na lehce stoupající cestě chroustám GTčko a řeším K9. Tam nakonec vyhrála totální obíhačka i přes vystoupané metry navíc (v osudí byla ještě středolevá varianta krouhnutí údolí + pěšiny v hustnících), v koncovce můj zavařený mozek odbočuje zbytečně brzo z cesty, dostávám se nad skaliska nad pasekou, v tu chvíli křečuju, tak se protahuju a u toho kochačka a výhledy, potupně se vracím na cestu a konečně dopajdávám na K9. Zbytek trati zcela o síle vůle, raději ani nekoukám na hodinky, jak dlouho už běžím, nakonec tedy těsně nepokořen klub 100'. Dokončeno, tady o výsledek bojovat nemůžu, jak jsem psal, jde o čest.