MČR družstev - 5. úsek DH21 (2026-10-11)

Jak to bylo v sobotu vše růžové, tak v neděli přišlo zklamání... Řekl jsem si o dlouhý úsek, dostal jsem ho, nicméně běžet jsem ho určitě neměl. Už na jedničku jsem cítil, že jsem tuhý a že to moc nepůjde, ten tam byl sobotní drajv, byl jsem unavenej, apatickej, do toho mi začalo být špatně od žaludku, bylo jasné, že to bude jedno velké trápení. Dlouho mě nikdo nepředbíhal, až mi to bylo divné, až samozřejmě v tom nejhorším momentu brutálního výšlapu na vrcholek kopce se zjevili vlčáci s úplně jiným tempem. Nahoře jsem se nestačil chytnout ani toho Dondiče, seběh do arény byl sice hezký, mně už to ale prostě vůbec nechutnalo (tak tak držím tempo Jindry Perůtkové). V pytlíku už toho mám dost, nechce se mi ani běžet... Ve výsledku o nic nešlo, bylo to béčko, ale špatnej pocit přetrvá - v cíli alespoň částečná vzpruha v podobě oslavy dorosteneckého bronzu.